Prodaná nevěsta mě dostane vždy, říká švýcarský dirigent Netopýra Kaspar Zehnder

"Náš Netopýr je takový brněnský Batman - betelné maník," žertoval před premiérou režisér představení Ondřej Havelka. Inscenaci hudebně nastudoval devětatřicetiletý švýcarský dirigent Kaspar Zehnder.

Ten je známý ze svého šéfování Pražské komorní filharmonie, kterou převzal po Jiřím Bělohlávkovi, či nedávnou spoluprací s Magdalenou Koženou. Zehnder také například hostuje v milánské La Scale, nejvýznamnější evropské operní scéně.

Zatímco pro Havelku je režie Netopýra již třetí inscenací, kterou s operním souborem Národního divadla realizoval, Zehnder se v největším kamenném divadle v republice s taktovkou ocitl poprvé.

HN: Netopýr je vůbec první operetou, kterou dirigujete. A navíc v cizím prostředí, kdy dílo zní v češtině. Nebylo to pro vás hned několik premiér najednou?

Brněnský Netopýr je pro mě spíše návratem než vstupem na panenskou půdu. Na lehčí múze jsem totiž vyrůstal a jako pianista si jí dokonce za svých studií i přivydělával, takže vídeňskou salonní hudbu mám stále v hlavě. A pak, spolupráce s tak inspirativním člověkem, jakým je Ondřej Havelka, je úžasná. Známe se poměrně dlouho. Ondřej je přímo ztělesněním nepodbízivého humoru, vtipu, pozitivního náhledu na svět i elegance. Šíří kolem sebe pohodu, zákonitě ji přenáší i na spolupracovníky. To by bylo, abyste se necítili fajn, navíc když máte uši plné kouzelných straussovských melodií a rytmů. Snad je to znát i ve výsledné podobě nového Netopýra.

HN: V posledních měsících se váš kalendář hemží termíny s vystoupeními v Česku. Nejednou lze zaslechnout, že je to vaše "česká sezona". Považujete ji za souhru náhod? Anebo jsou zdejší honoráře tak lákavé...?

Ve vašem dovětku k otázce je trocha ironie, ale skutečnost je taková, že ačkoli hudebníci v západní Evropě jsou na tom po finanční stránce stále podstatně lépe, nejsou již rozdíly v honorářích tak obrovské. Pro Českou republiku a českou hudbu mám slabost od dob svých studií, vystupoval jsem zde již mnohokrát, pracoval s řadou hudebníků. Jsem s vaší zemí natolik spojen, že zmíněnou "českou sezonu" nevnímám v žádném případě jako souhru náhod, ale mnohem spíš jako přirozené vyústění části svého dosavadního uměleckého směřování. Současné koncertní aktivity - byť v mnohem menší míře než do Česka - směřuji také do Polska a Rumunska, odkud pochází moje manželka. Ale ani to není vyčerpávající; měl bych totiž správně říct, že kromě standardních vystoupení v západní Evropě zůstává cílem mých uměleckých zájmů především celá střední Evropa.

HN: Před chvílí jste doslova řekl, že pro českou hudbu máte slabost. Není to přece jenom trochu kompliment?

Vůbec ne. Už dříve jsem se nestyděl přiznat, že z Dvořáka mám husí kůži, u Janáčka málem brečím a Martinů mě fascinuje. Obdivuji i Smetanu, jeho Prodaná nevěsta mě dostane vždy. Přesto za největšího českého skladatele, vlastně za jednoho z největších komponistů vůbec, považuji Janáčka. On své výchozí folklorní kořeny přetavil do naprosto osobité hudební řeči, která citlivého posluchače pohne až k slzám. Ale zabývám se i tvorbou méně známých autorů, třeba těch, kteří prošli Terezínem.

HN: Existuje naopak hudba, k níž jste si vztah dosud nevytvořil?

Ano. S rozpaky stále stojím třeba před symfonickými kolosy Antona Brucknera. Ale mnozí mí starší kolegové svorně tvrdí, že dospět k Brucknerovi je otázka věku, zkrátka že k Brucknerovi dirigent musí dozrát a vyzrát, takže uvidím, jestli to bude platit i v mém případě. A přiznám se také, že mě zanechává chladným moderní americká hudba.

HN: Nepřipadá vám, že se nyní sponzoři umění vymlouvají na světovou finanční krizi, respektive, že jim, obrazně řečeno, spadla dokonce tak trochu do klína?

Jistě. Finanční problémy ovlivnily i mé koncerty s Magdalenou Koženou. Ke spolupráci mělo dojít už loni v létě na festivalu v Aix-en-Provence, odkud mělo startovat evropské turné. Škoda. Loni v září jsem měl dirigovat Beethovenovu "Devátou" na pařížském stadionu Stade de France, kdy se počítalo s padesáti tisíci posluchači. Byly prodány už tisíce vstupenek, s přenosem počítal dokonce i kanál YouTube. Tři měsíce před koncertem jsme se dozvěděli, že se v září prožene pandemie prasečí chřipky a pojišťovna takový risk na svá bedra nepřevezme. Pak jsem zaslechl, že důvodem zrušení koncertu mohlo být i zajištění bezpečnosti, samozřejmě ruku v ruce s všudypřítomnou krizí. To vše beru, ale rozum mi zůstává stát nad tím, že fotbal se tam hraje dál, jako by chřipka měla hrozit pouze posluchačům Beethovena!

• Diskuse
• Celkem 2 příspěvků