Odvážné novinky v Divadle Komedie nabízí perverzní show i utínání končetin

Společenské i osobní zlo je tématem dvou nových inscenací Divadla Komedie. Pod první je podepsaný režisér David Jařab, druhou přichystal Dušan D. Pařízek.

David Jařab inscenoval vlastní dramatizaci románu Josepha Conrada Srdce temnoty - příběh z období kruté kolonizace a drancování afrického Konga - jako magickou detektivku. Na jejím konci je zřejmé, že svého "vraha", temnou inklinaci ke zlu, nosíme každý v sobě.

Fascinace se mísí s odporem

Spíše než slovy komunikuje Jařabova inscenace s diváky na bázi obrazů, silných a velmi ambivalentních pocitů, v nichž se mísí zvědavost a fascinace s odporem. Stále silněji tušíme, že africká džungle skrývá jakési nelidské tajemství v podobě nemocného pana Kurtze.

Ale čím více se s přibývajícími krvavými torzy těl na scéně bojíme, jakou hrůzu ještě uvidíme, tím jsme zvědavější. Probouzejí se v nás atavismy, které odedávna přivádějí "publikum" k veřejnému mučení a popravám.

Zažíváme téma inscenace na vlastní kůži. O to snadněji, ale i hlouběji, pak můžeme porozumět očistné misi námořníka Marlowa (Stanislav Majer), který se vydává po řece na cestu do nitra džungle, aby z kolonizační stanice zpět do civilizace přivedl nemocného pana Kurtze.

Má vysvobodit člověka, kterého provází pověst schopného a talentovaného obchodníka, kolonizátora s humanistickou a civilizační vizí a jehož místní uctívají jako vládce a boha. Najde muže, který se otevřel zlu a proměnil v kruté monstrum bez tváře, šílence, zajatce temnoty animálních pudů s probleskujícími zbytky lidského vědomí.

V odvážné a vzhledem ke krajnosti úkolu i v dost přesvědčivé herecké kreaci Kurtze ztělesňuje Roman Zach.

Tahle "podívaná" má katarzi: Marlow, jako očitý svědek rituálních zvěrstev, najde sílu k tomu, aby nekompromisně zúčtoval se zlem.

Jařab se tentokrát pohybuje na samé hranici možností divadelní iluze, o milimetr dále by už brutální obrazy uťatých hlav, bezhlavých trupů a usekaných končetin mohly místo tísnivě vzrušující nevolnosti vzbuzovat smích.

Perverzní show

V Pařízkově inscenaci Fassbinderovy hry Odpad, město, smrt se ocitáme ve světě makabrálního kabaretu, v němž vystupuje taková normální rodinka: obyčejný nácek, jeho invalidní manželka, dcera prostitutka a její milý pasák.

Bohatý Žid-developer a jeho homosexuální asistent a podržtaška jsou zároveň diváky, účinkujícími i režiséry této perverzní show, v níž rozeznáváme neklamné známky naší současnosti.

Kolem Fassbinderovy skandální hry z poloviny sedmdesátých let, reagující na konkrétní politicko-ekonomické souvislosti ve Frankfurtu nad Mohanem, se rozpoutala v osmdesátých letech polemika o autorově údajném antisemitismu.

Vtip na hřbitově

Dnes, v centru Prahy, v Pařízkově režii a v divadle nedaleko velkého developerského projektu je text překvapivě aktuální. Dopsané pasáže přímočaře poukazující na český kontext jsou přitom skoro zbytečné.

Místo Landových citací stačí vidět povědomé koženkové trepky pana Müllera-Nováka (v podání Martina Pechláta), slyšet cynické intonace podřízeného Oskara (Jiří Černý) a sledovat neproniknutelný úsměv Bohatého Žida (Martin Finger).

Mrazivému humoru a skutečně mimořádným hereckým výkonům v inscenaci Odpad, město, smrt se smějeme jako vtipu na hřbitově o Dušičkách - ten ostatně Pařízkova scénografie také připomíná.

• Diskuse
• Celkem 2 příspěvků