Proč vám v Divadle na Vinohradech zůstane klička od toalety v ruce

Viktor Preiss ve vinohradské inscenaci hry Brouk v hlavě

foto: Divadlo na Vinohradech

Snížení víceletých kulturních grantů nejspíš pro žádné z divadel nebude rána fatální, ale na hraně to už opravdu je. A přirozeně také rozčilující, když víme, kolik pražských peněz odteklo Blankou, "openkartama" a stále odtéká s každou jízdenkou MHD.

Přesto celková suma, kterou Praha kulturu podporuje, není vůbec malá. Třeba takové Ministerstvo kultury České republiky si o 250 milionech, jež hlavní město letos rozdá v grantech, může nechat jen zdát. Peníze na podporu "živého umění" se v jeho rozpočtu snížily až o třicet procent.

Praha dosud má na to, aby mohla své nejvýznamnější kulturní instituce a nejlepší projekty zajistit opravdu velkoryse. Je ale skutečně nejvyšší čas, aby společně s odbornou veřejností zvážila a jasně dala najevo, kde jsou její kulturní priority. K plošnému škrtání, které se nyní praktikuje, jsou totiž vždycky odolnější především ti průměrní.

reklama

PRAŽSKÉ ŠKRTY

Pražští radní na úterním jednání schválili snížení víceletých grantů pro kulturní projekty a instituce v metropoli. O deset procent méně tak letos dostanou divadla, kluby, hudební festivaly i galerie. V některých případech se plošné snížení prostředků vyšplhá až do řádu milionů.

Desetiprocentní plošné škrty v grantech se dotknou zhruba čtyř desítek institucí napříč kulturním spektrem. Méně, než ukládaly původně schválené granty pro rok 2012, dostanou kluby, hudební tělesa a orchestry, pořadatelé festivalů, taneční seskupení i galerie.Výjimkou nebudou ani divadla, a to včetně velkých a oblíbených scén, jejichž rozpočty jsou v řádech desítek milionů korun.

Dejvické divadlo letos například mělo v rámci víceletého grantu získat od města grant ve výši 10 milionů korun, po snížení ale dostane jen devět milionů. O 1,79 milionu korun bude mít méně Činoherní klub, Divadlo Archa přijde o dva miliony.

Hlavní město by tak snadno mohlo přijít o to nejcennější, co ve svém kulturním portfoliu má, podobně jako přijde o Pražské komorní divadlo Dušana Pařízka v Divadle Komedie. Špičkoví tvůrci totiž nemají potřebu držet se za každou cenu ztenčujících se dotací jako živobytí a nebývají ochotní svou práci jakýmkoliv způsobem šidit či ořezávat. Mívají v tomto směru nepřekročitelné hranice a dost jiných příležitostí.

Řešení existuje

Zrovna v oblasti divadel se přitom řešení, jak v rámci stávajícího rozpočtu získat peníze pro umělecky nejúspěšnější scény a perspektivní projekty, přímo nabízí. Stačilo by, aby pražský magistrát konečně přestal masivně podporovat ten typ divadelních produkcí, které může zajistit velmi slibně se rozvíjející soukromý sektor. Divadla jako Ungelt, Studio Dva, Kalich nebo Palace jsou schopná s minimální podporou, a většinou dokonce úplně bez ní, nahradit tzv. kulturní služby, které na stejné úrovni, ale s padesátimilionovou dotací poskytují třeba Městská divadla pražská.

Praha vezme peníze kultuře. DOX a Semafor přesto dostanou miliony - čtěte ZDE

V Dlouhé tentokrát zklamali. Humor chyběl i zkušeným hráčům, jako je Táborský - čtěte ZDE

V případě MDP se Magistrát ostatně chová iracionálně. Nejen, že udržuje v nejlepším případě průměrnou produkci své "příspěvkovky" při životě jednou z největších dotací, že platí docela vysoký nájem majitelům budov, v nichž Divadla ABC a Rokoko hrají, ale ještě do těchto soukromých majetků investuje desítky milionů na rekonstrukce.

V Rokoku, jehož sál je pro divadlo v podstatě nevhodný prostor, tak vzniká fungl nové zázemí a ve vinohradském divadle, jehož nádherná budova je majetkem města, má člověk strach, že mu provizorní klička na toaletě zůstane v ruce.

Problémem pražské kultury není tedy oněch minus deset procent. Ale to, že zbývající tři čtvrtě miliarda se zčásti utrácí velmi nerozumně.

Autoři: Marie Reslová