Trh jako buněčné dělení. Inscenace o finanční krizi v Národním je jedno velké nedorozumění

Za novinkou pražského Národního divadla stojí odvaha šéfa činohry Michala Dočekala. Na zdejší poměry bleskově uvedl na českou scénu jednu z nejzajímavějších aktuálních divadelních her - Enron britské dramatičky Lucy Prebbleové.

Navzdory chvályhodné dramaturgii je však Dočekalova inscenace jedno velké nedorozumění.

Příběh krachu americké energetické firmy Enron zpracovala dnes jednatřicetiletá Lucy Prebbleová před třemi lety do působivé divadelní fikce.

Trh je přírodní proces

Téměř okamžitě se Enron hrál v londýnském Royale Court Theatre, na West Endu a poté na mnoha dalších evropských scénách. Svou premiéru měl i na Broadwayi.

Prebbleové Enron není společensko-kritický dokument ani instruktážní pásmo či výklad ekonomických pojmů, jak to často v Dočekalově inscenaci vypadá.

Je spíš výrazem skoro dětského překvapení či úžasu nad tím, na jak absurdních ekonomických principech funguje současná společnost.

Autorka se nepohoršuje ani nemoralizuje. Prostřednictvím zábavných, přesných divadelních obrazů pozoruje trh a lidi, kteří ho tvoří, ve všech jejich - až fantastických - aspektech.

Vidí ho jako ohromující přírodní proces, možná trochu zvrhlé, nicméně fascinující buněčné dělení, jehož motorem je lidská myšlenka na hranici šílenství, palivem ambice, chtivost nebo pravěké atavismy - sex a touha ulovit co největšího medvěda.

A také iracionální emoce nebo víra v "božstvo" na Olympu, v mocné šéfy a vůdce.

Divadlo jako hospoda

V Enronu s údivem sledujeme, jak pološílený nápad stvoří virtuální firemní úspěch v "reálné" ceně miliard dolarů. I to, jak se fiktivní existence firmy hroutí a vstupuje do skutečnosti, a tam ničí tisíce lidských osudů, včetně svých stvořitelů.

I když je Prebbleové hra ze všeho nejvíc nemilosrdně zábavná "lidská komedie", při jejím čtení nám na mysl přichází i antická hybris, člověk, který zapomněl na svůj lidský původ a chtěl se vyrovnat bohům. Trest ho neminul.

Největším omylem Dočekalovy inscenace je, že už od prvních výstupů zaujímá skrze herce k postavám a jejich jednání kritické, až trochu štítivé stanovisko.

Místo, abychom ty zábavné lidské živočichy se zájmem pozorovali a byli zvědaví na to, jak a proč myslí a jednají, co je zdrojem jejich zvláštní posedlosti ziskem a jak to všechno dohromady zákonitě a přitom překvapivě funguje, vidíme na první pohled pokřivené charaktery, zlé manažery, opovrženíhodné kapitalisty...

video: Hra o krachu firmy Enron poprvé v Česku. Podívejte se na ukázku

A tedy dobře víme, jak to skončí. Kvůli tomu ale nemusíme chodit do divadla, to si můžeme na chvíli sednout do hospody a poslouchat.

Prebbleová si s divadelními scénami nejrůznějších, i pokleslých žánrů hraje jako dítě, kterému "z ničeho nic" vyroste pod rukama v naivní zkratce obraz současného světa. Dočekal s nimi zachází jako kazatel, který nás varuje před neštěstím.

Jak se mění pravidla byznysu

Herecké výkony jsou tímto pojetím poznamenány. Jen Václav Postránecký si v roli zakladatele Enronu vede svou a tentokrát dobře dělá. Výstižně ztělesňuje typ staré generace amerických podnikatelů, která ještě ctila pravidla byznysu i osobní vztahy.

Přesně vystihl ambivalentní žovialitu Kena Laye. Za ním se skrývá poker face silného hráče, který neztrácí úsměv ani ve chvíli, kdy prohrál, protože ví, že to ke hře patří.

fotogalerie: Enron krachuje v Národním divadle, podívejte se

Jan Dolanský jako otec myšlenky virtuálních firem Andy Fastow až příliš zdůrazňuje hektické nadšení a šílenství outsidera, který se snaží uspět. Také David Matásek jako úspěchem posedlý, sebestředný a zároveň slabošský Jeffrey Skilling příliš brzo vyloží karty na stůl a pak už je jen figurkou na šachovnici děje.

K pocitu mechanické obecnosti inscenace, kdy na jevišti defilují zaměnitelné obrazy a odlidštěné postavy, přispívá i scénografický princip. Protagonisté rozevírajícími se "vraty" před diváka donekonečna, stále stejně, předstupují a velmi očekávatelně přednášejí své repliky.

Nevyužitý zůstává i potenciál hudebních čísel. Schematičnost inscenace tak potlačuje nápaditost, humor i barevnost hry. Ke škodě celkového vyznění.

• Diskuse
• Celkem 5 příspěvků