Růžová Faidra s všudypřítomnými vibrátory umí být vtipná i provokativní

Deset dní na začátku srpna patří v českém divadelním kalendáři pravidelně festivalu Jiráskův Hronov – přehlídce, která nabízí výběr ze špiček českého amatérského divadla uplynulého roku.

Dávno přitom neplatí, že by amatérští divadelníci byli jen partami neškolených kamarádů, kteří se po večerech snaží napodobovat profesionální divadla.

Bez kompromisu

Za normalizace se neprofesionální sféra stala útočištěm mnohých nepohodlných, dnes nabízí tvůrcům jinou svobodu: nemusí se nutně příliš starat o výdělek a diváckou atraktivitu, a tak mohou tvořit bez kompromisu.

Jedním z dosavadních hronovských vrcholů je bezesporu inscenace Faidra běží o život, kterou připravila skupina Relikty HMYZu – vesměs studenti a absolventi pražského Keplerova gymnázia.

Vychází z proslulého antického mýtu o Faidře, ženě, která se hříšně zamiluje do svého nevlastního syna Hippolyta, a nakonec zaviní jeho i svou smrt. V dějinách dramatu patří tento mýtus k nejčastěji zpracovávaným, a právě s montáží textů od Eurípida přes Jeana Racina po Sarah Kaneovou autoři a režiséři Adam Pospíšil a Šimon Stiburek pracují.

Práce byla vypracována samostatně

Klíč ke čtení přitom nabízejí v řadě citací z nejrůznějších poetik dramatu od Aristotela po Hanse-Thiese Lehmanna, autora vlivného konceptu postdramatického divadla – jejich Faidra je obrazem postupné devalvace vyprávění až do současné (slovy autorů) „krize příběhovosti“.

Je to nesnadno přístupný, výsostně intelektuální tvar, který ale zároveň umí být leckdy nesmírně vtipný a provokativní. Ironický odstup naznačuje nejen křiklavě růžová výtvarná stylizace, která postihla všechno od scény po Faidřinu paruku – o všudypřítomné rekvizitě vibrátoru nemluvě – ale i samo žánrové určení inscenace coby „rešeršní kompilace“ včetně povinné akademické formulky o tom, že práce byla vypracována samostatně.

Postmoderní odvázanost

Provokativnost Faidry spočívá mimo jiné v tom, jak okázale dává na odiv svou postmoderní odvázanost – a jak záměrně málo čitelné je to, jaké mají vlastně její tvůrci stanovisko.

Jistě: festivalový Hronov, který potrvá až do soboty, nabízí i o poznání méně výstřední kousky, a dekonstruovaná Faidra se tu potkává třeba s laskavou variací pohádky o ptáku Ohnivákovi a lišce Ryšce v podání proslulého svitavského Céčka.

Nejrůznější, často protichůdné směry amatérského divadla se tu setkávají ve zvláštní symbióze – a díky tomu je Jiráskův Hronov, jednou z nejpříjemnějších (a zároveň nejpodnětnějších) přehlídek, jaké lze v Čechách navštívit.

• Diskuse
• Celkem 1 příspěvků