Festival Divadlo má mezinárodní přesah. Přiveze i protivládní protesty z Ruska

Různé reklamní spoty s heslem „Fandím divadlu“ už několik let snad ani nelze minout – ten letošní rovnou odkazuje k šílení sportovních fanoušků.

Skutečná atmosféra plzeňského festivalu Divadlo je obvykle o poznání usedlejší: v rozlehlém plzeňském centru, na cestě mezi čtyřmi scénami se festival svým způsobem ztrácí. To hlavní – zajímavé divadlo – ovšem nabízí pravidelně. Letos už ve 20. ročníku.

Znuděný cynik Ivanov

Z mnoha českých divadelních festivalů je plzeňské Divadlo tím, které má bezesporu největší mezinárodní přesah: snaží se přivážet skutečně to nejlepší ze středoevropského divadla, ale i vybrané kusy z dalších zemí.

Letošní zahraniční program otevře Čechovův Ivanov v proslulé osm let staré inscenaci Tamáse Aschera z budapěšťského Divadla Józsefa Katony, která příběh zcyničtělého, znuděného Ivanova zasazuje do ponurého Maďarska počátku 60. let 20. století.

Očekávanou festivalovou událostí, která se navíc už dnes představí i pražskému publiku v Divadle Hybernia, bude hostování oceňované inscenace Parchanti/Otmorozki, kterou v moskevském Sedmém studiu MCHATu připravil režisér Kirill Serebrannikov s jedním z nejúspěšnějších (ale i nejkontroverznějších) současných ruských spisovatelů, anarchistou Zacharem Prilepinem.

Současné Rusko i Bergman

Jejím tématem jsou protivládní protesty v současném Rusku – nazírané zevnitř, ale bez adorace. „Serebrennikov vzpouru neromantizuje,“ píše ruská kritika. „Pouze se pokouší pochopit, odkud pramení.“

K dalším zahraničním inscenacím patří adaptace Bergmanových Šepotů a výkřiků v režii proslulého Andreie Şerbana z Maďarského divadla v severorumunské Kluži nebo Sunken Red – divadlo jednoho herce v režii významného nizozemského režiséra Guye Cassierse, v jehož tvorbě se potkává literatura s výraznou výtvarnou stránkou využívající četné projekce.

Zajímavou možnost srovnání nabídne Čičvákův Kukura v inscenaci bratislavské Arény, která vznikala souběžně s pražskou inscenací v Činoherním klubu. Ta bratislavská se obešla bez Juraje Kukury, jeho roli v ní zastávají hned čtyři herci zároveň. Zato do role nespecifikované slavné herečky byla obsazena Jana Oľhová, jedna z největších hvězd slovenské divadelní scény.

Druhou hlavní festivalovou linií je přehlídka toho nejlepšího z českého činoherního divadla uplynulé sezóny, jak ji viděla pětičlenná dramaturgická rada vedená teatroložkou Kamilou Černou. Z ní letos láká zejména Tichý Tarzan v režii Anny Petrželkové z brněnské Husy na provázku – komorní, výtvarně silně stylizovaná inscenace inspirovaná životem i dílem slavného „voyeura“, kyjovského fotografa Miroslava Tichého.

Představí se také hned dva kusy v režii Jana Mikuláška: ouředníkovská groteskní sonda do dějin 20. století z brněnské Reduty a posmutnělá komedie Láska a peníze Dennise Kellyho z Divadla v Dlouhé. Národní divadlo moravskoslezské zahraje svou skvělou alkoholickou feérii Moskva – Petušky podle románu Venedikta Jerofejeva, Schmittovy Enigmatické variace zahraje hostitelské Divadlo J. K. Tyla.

fotogalerie: Plzeň

Letošní jubilejní ročník navíc doplňuje nebývale obsáhlý off-program, v jehož rámci se představí  i několik prvotřídních nezávislých divadel. Geisslers Hofcomedianten v kostele Nanebevzetí Panny Marie zahrají svůj site-specific projekt Ambrosia – devět sólových výstupů inspirovaných dávnou jezuitskou hrou se v různých zákoutích kostela hraje stále dokola a divák dle svého uvážení absolvuje „prohlídku“ inscenace.

Křest Havla

Brněnský činoherní Buranteatr přiveze svůj oceňovaný aktualizující přepis Molierova Misantropa, loutkářský soubor Športniki vystoupí s loňským hitem Back to Bullerbyn. A v dramaturgii spolupořádajícího kulturního centra Johan se představí přední taneční soubory – například VerTeDance s projektem Simulante Bande, v němž tančí profesionální tanečníci s hendikepovanými amatérkami.

Festivalový program doplní debaty s mezinárodní účastí a křest nové knihy, která shrnuje všechny texty Václava Havla s divadelní tématikou, včetně několika nově objevených, dosud nepublikovaných rarit. Je toho mnohem víc, než se v pěti festivalových dnech dá stihnout a vstřebat.

Přitom mnohé z programu vypadá vskutku slibně – výlet do Plzně lze tedy vřele doporučit.