Ostravskou divadelní „kultovku jak cyp“ nazvanou Pestré vrstvy poprvé uvidí pražské publikum. Divadlo Petra Bezruče zahraje „černou perlu“ svého repertoáru v pondělí a úterý na scéně Divadla v Celetné.

V Ostravě se inscenace hraje od května 2011 – soubor ji původně nastudoval v autentickém prostředí Dolu Hlubina, kde se počítalo jen s několika reprízami. Pestré vrstvy tam ale měly takový úspěch, že je „Bezruči“ letos v říjnu v obnovené premiéře přenesli na domovskou scénu.

Ti, kteří žrali psy

„Jak se raz navlečeš do tych smradlavych faraček, tak už je to rysk nebo vpysk.“ – tuto větu vložil do úst hrdinovi stejnojmenné literární předlohy její autor Ivan Landsmann. O životě ostravských havířů něco věděl – sám byl za totality šestnáct let jedním z nich, než v pětaosmdesátém emigroval na Západ.

Kdo si ještě pamatuje tváře horníků z Ostravska jako usměvavé televizní hrdiny socialistické práce, ať na ně zapomene. V Pestrých vrstvách jsou ti skuteční – drsní chlapi s něžnou duší, kteří si „nevidí do huby, pijou nejlevnější chlast, žvýkají ‚bago‘ a žerou psy“. A taky nikdy nevědí, jestli se ze šichty vrátí domů.

„Strach jsem tam nikdy nezažil,“ vyprávěl v rozhlasových Příbězích 20. století svérázný spisovatel Ivan Landsmann. „Jednou jsme na kombajnu do mořského oka najeli - to mě smetla voda. V zemi jsou místa, taková jeskyň a v ní je slaná, agresivní, jakoby mořská voda. To nikdo neví, kde to je. Voda je horší než oheň. Zatopilo to úplně celý překop, po celé šachtě to je. Nikomu se nic nestalo, akorát já jsem měl trochu namále. Poslal jsem kluky pryč. Ale nic, byl jsem trochu potřískaný. Zavalilo nás též. Párkrát jsem měl takové úrazy, to se bez nich neobejde. Skoro všechny prsty polámané. A tak to šlo pořád dokola. ... Ten důl měl devět pater a byl hluboko osm set metrů."

Rada Jaroslava Hutky

Psaní bylo pro Ivana Landsmanna v holandské emigraci formou autoterapie – autobiografický román Pestré vrstvy vytvořil na radu písničkáře Jaroslava Hutky. Když o třináct let později v roce 1999 román vyšel, stal se literární událostí – s přehledem zvítězil v anketě Lidových novin o Knihu roku.

Také představení u Bezručů patří k těm, která se divákům zadřou pod kůži. „Tahle inscenace nemohla vzniknout nikde jinde než v Ostravě,“ poznamenává divadelní kritik Vladimír Just. „Reflektuje místní dialekt i drsné prostředí typických ostravských profesí, včetně jeho sociálních problémů. A nedělá to nijak proklamativním způsobem – ale přes grotesku, fantazii a humor.“

Janusz Klimsza dostal za režii Pestrých vrstev Cenu Divadelních novin, pod divadelní adaptací je podepsán Tomáš Vůjtek.

Pestré vrstvy 2
Pestre_vrstvy_2