V Praze se otevřelo divadlo pro 600 lidí. Mám vize a dokážu si půjčit v bance, říká majitel

Na známých, ale popularitou nezkorumpovaných hercích založil své divadelní podnikání producent Michal Hrubý.

Deset let se jeho Studio DVA harcovalo po pronajatých sálech, aby tento měsíc premiérou hry Patrika Hartla Hlava v písku s Ivanou Chýlkovou a Janem Potměšilem v hlavních rolích otevřelo vlastní scénu – v bývalém kinu Blaník na pražském Václavském náměstí, na dohled od sochy českého patrona.

Jeho ochranu bude soukromé Studio DVA fungující bez veřejných grantů potřebovat. "Mám snížený práh vnímání rizika," říká Hrubý.

HN: Otevíráte na prestižním místě divadlo, které se počtem míst přibližuje Divadlu na Vinohradech. Jaký je to pocit?

Zažívám to už podruhé. Poprvé to bylo s Dušanem Pařízkem při rozjezdu Divadla Komedie. Stavěl jsem tehdy projekt pro výběrově řízení a ještě dva roky pomáhal provoz rozjíždět. Pak jsem odešel. Najednou jsem se potřeboval věnovat i jinému divadlu. Vzniklo Studio DVA, kde jsem pokračoval v podobném produkčním systému, jen s jinou dramaturgií. Deset let jsme střídali scény, hráli ve Švandově divadle, v Divadle Palace, v Hybernii, v létě na Vyšehradě. A dneska máme na repertoáru skoro dvacet titulů.

HN: Kdy jste objevil Blaník?

Vloni v létě mi Tomáš Přenosil, náš PR manažer, řekl: "Pojď se tam podívat." Nechtěl jsem, ale nakonec jsem šel. Všechno bylo špinavé, šedivé, umolousané. A pak se mi to během noci narodilo. Druhý den jsem začal psát projekt. Tomáš domluvil schůzku s vedením Paláce Fénix. Řekli: "Můžete tady zkusit hrát a uvidíte." Měl jsem jinou představu: "Nechci nic zkoušet. Nabízím všechno, co mám." Vedení to zřejmě oslovilo. Otevřít tohle divadlo bylo nesmírně náročné. Pracuje tady úzký tým deseti dvanácti lidí. Je to zase podobný princip jako v Komedii, ta taky nebyla přezaměstnaná.