V předmluvě ke svému dramatu Poslední chvíle lidstva rakouský spisovatel Karl Kraus tvrdí, že divadelní adaptace díla by "dle pozemských měřítek vyplnila deset večerů a byla by vyhrazena divadlu na Marsu".

V představení nazvaném 1914, které má ve středu premiéru v pražském Stavovském divadle, se podařilo stopáž stlačit na dvě hodiny. Zážitek je to ale divoký jako cesta na Mars.

Krausova jedovatá protiválečná tiráda se v 1914 nejen míchá s další protiválečnou klasikou, Dobrým vojákem Švejkem od Jaroslava Haška, nýbrž i s nevyzpytatelným fenoménem jménem Robert Wilson.

Tento americký režisér, jenž v Praze za posledních dvanáct let inscenoval několik avantgardních provedení českých oper a dramat, je do představení silnějším vkladem než Kraus s Haškem dohromady.

"Často pracuji s německými herci i divadly, která jsou na vysoké úrovni, ale berou divadlo moc vážně. Nemají ten smysl pro humor, který jsem pro toto představení potřeboval," řekl HN Wilson po pondělní zkoušce.

"Na té válečné látce mě ze všeho nejvíc přitahovala právě ironie, kterou považuji za podstatnou součást české kultury. Němci se takhle povznést nad situaci a ironicky ji vyglosovat neumějí."