Pod názvem Forbíny vzpomínek vydává Supraphon zvukové záznamy besed Jana Wericha. Ty se uskutečnily koncem 50. let mezi pracujícími v klubech ROH, tedy Revolučního odborového hnutí, ve vysokoškolských posluchárnách či v sanatoriích.

Zvukové záznamy z besed pořizoval manažer orchestru Karla Vlacha Jan Borovička, který se zároveň staral o propagaci v Divadle ABC.

"Jan Werich rád odpovídal na dotazy z obecenstva a činil tak naprosto svobodně a otevřeně, bez jakékoliv autocenzury. Jeho nebojácnost byla udivující a opojná," uvedla producentka Supraphonu Naďa Dvorská.

Jan Borovička vždy nastavil fixní mikrofon na vypravěče, proto je na původních nahrávkách špatně slyšet dotazy z publika. Proto se vydavatelé rozhodli oslovit syna autora původních záznamů Jiřího Borovičku, aby dotazy přetlumočil.

Díky němu se nahrávky zachovaly a mohly být zveřejněny. Navíc v jeho interpretaci dostaly autentickou civilní podobu a přiblížily se Werichovu pojetí dialogu.

"Je mnoho důvodů k tomu, aby se člověk zaposlouchal do více než půl století starých hovorů. On často není nejdůležitější čas, od toho kterého okamžiku uplynulý, jako spíš pravdivost či moudrost myšlenky, zkušenosti, kdy vyslovené," napsal v doprovodném textu k dvojalbu literární historik a publicista František Cinger.

Vedle nahrávky Forbíny vzpomínek vydal Supraphon v minulosti i další tituly s Werichem. V roce 2014 vyšel zvukový záznam schůzky Jiřího Voskovce a Jana Wericha ve Vídni z roku 1971. Doplnil ho dialog Voskovce s českou emigrantkou Evou Kloboukovou v Montrealu v roce 1977.

Před čtyřmi lety na nahrávce nazvané Poslední forbína Supraphon nabídl nezveřejněné hovory Voskovce a Wericha z roku 1974. Unikátní rozhovor je o to cennější, že Voskovec s Werichem se tehdy setkali naposledy. Werich zemřel 31. října 1980 ve věku 75 let, Voskovec ho v USA přežil o pouhých osm měsíců.

Dvě slavné postavy českého i světového divadla se mohly v Praze setkat až po listopadu 1989, kdy byla na Olšanech po boku Wericha a členů rodiny uložena urna s Voskovcovým popelem.