Režisér Přešlapů natočil film o mladých Dvojka. Marketing rozjel na Facebooku

Pokusy o vyjádření generačního pocitu mladých lidí, kteří tápají v partnerských vztazích a hledají své „místo v životě“, se v současných českých filmech objevují poměrně často. Málokterý ale vyznívá tak autenticky jako nízkorozpočtový debut „seriálového“ režiséra Jaroslava Fuita (Přešlapy, Comeback, Letiště) nazvaný Dvojka.

„Roadmoviem ve třech“ režisér navazuje na svůj bakalářský film Světlu vstříc z roku 2003, v němž stejní herci ztvárnili tytéž postavy. Zatímco ve studentském snímku byli ještě teenagery, ve filmu Dvojka již fyzicky dospěli, stojí ale „před velkou změnou“.

Znuděný mladý pár na pokraji rozchodu

Příběh se soustředí na pětiletým soužitím unavený mladý pár, který spolu je už jen spíše ze zvyku. Suchopárně zodpovědný Michal (Jakub Wagner) se z podvědomé obavy z rozchodu rozhodne vzít svoji rozmarnou impulzivní přítelkyni Veroniku (Kristýna Fuitová-Nováková) na dovolenou, jež má opotřebovaný vztah oživit.

Výlet do Skandinávie ve vypůjčeném autě ale neprobíhá podle jeho plánu a každá nepředvídaná situace mezi nimi dál prohlubuje rozpory. Jejich katalyzátorem se stane žoviálně vlezlý cestovatel a zlodějíček Šimon (David Máj), jenž se k rozhádané dvojici připojí v Kodani.

Jde to i bez hlášek

Dvojka není snímek, který by se ­prvoplánově soustředil na pozérské „kultovní hlášky“. Díky přesně odposlouchanému slovníku dnešních mladých lidí však v něm zaznívají trefné postřehy, vystihující jejich postoje ke vztahům, lásce, sexu, nevěře, alkoholu, penězům.

Režisér své postavy nijak nesoudí, ale pečlivě je pozoruje. Projevuje přitom schopnost detailně vystihnout dětinská, sobecká, vzdorovitá, žárlivá i trucovitá napětí v partnerských vztazích, vznikající mnohdy z malicherných situací a z neschopnosti vzájemné tolerance.

Téměř „dokumentární“ věrohodnost filmu dodávají obrazy ruční kamery, připomínající home video, ale také herecké výkony ústřední trojice, které zůstávají civilní i v emotivně vyhrocených okamžicích.

V souvislosti s Dvojkou lze připomenout hořkou tragikomedii Silný kafe (2004), jež se také zamýšlela nad bloky a nedorozuměními v partnerské komunikaci.

Příběh dvou mužů, kteří v omezeném prostoru nejprve skrytě a posléze stále otevřeněji soupeří o partnerku jednoho z nich, se v určitých momentech vzdáleně podobá i debutu Romana Polanského Nůž ve vodě (1962). Také v něm docházelo ke střetu různých životních postojů („konvenčního“ a „lehkovážného“), ale v rámci různých generací. Ve filmu Dvojka na sebe narážejí odlišné životní styly mladých lidí generace stejné.

Marketing pro Generaci Y

Snímek Dvojka má mezi českými filmy výlučné postavení z hlediska distribuce i marketingové kampaně. Je to první celovečerní hraný snímek z produkce filmového kanálu HBO Česká republika, který jej před Vánoci jednorázově uvede do vysílání. Zároveň jsou na Facebooku vytvořeny profily všech tří fiktivních postav, takže uživatelé této sociální sítě již několik týdnů mohou „spoluprožívat“ jejich virtuální osudy.

Několikačlenný filmový štáb se navíc při natáčení řídil vlastním manifestem Green Way, který tvůrce svazoval – stejně jako „slib čistoty“ Dogma 95, za nímž stál v devadesátých letech mimo jiné dánský režisér Lars von Trier – přísnými formálními omezeními.

Není podstatné, zda je toto „šestnáctero“ myšleno vážně, či jen jako kuriózní žert (jedno z pravidel požaduje, aby všichni členové štábu měli zkušenost s natáčením seriálu). Bez ohledu na něj totiž Dvojka v kontextu českých „generačních“ filmů působí – jak zpívají Tata Bojs v písni Šťastnější, jež podkresluje závěrečné ­titulky – skoro jako onen „vykřičník mezi tečkami“.

• Diskuse
• Celkem 4 příspěvků