Moore v novém filmu O kapitalismu s láskou tvrdí, že zná viníky hospodářské krize

Radikálně vyhrocený dokument O kapitalismu s láskou, jenž loni natočil kontroverzní americký filmař a spisovatel Michael Moore, vyznívá jako pobouřená reakce na finanční a ekonomickou krizi. Režisér ale na filmu, který zítra vstupuje do českých kin, začal pracovat ještě před krachem banky Lehman Brothers.

Zpráva o stavu Unie

Moore již ve svých předchozích filmech (Bowling for Columbine, Fahrenheit 9/11, Sicko) pranýřoval soudobé poměry v USA, zaměřoval se ale na dílčí témata.

V novém filmu Capitalism: A Love Story (který je distribuován pod zavádějícím českým názvem) kritiku přitvrdil a zobecnil. Zamýšlí se nad podstatou současného amerického kapitalismu, který vnímá jako "systém, kde se bere a dává, většinou ale bere". A v němž demokracii nahrazuje plutokracie.

Režisér se ve vlastní "zprávě o stavu Unie" místy vrací k tématu svého celovečerního debutu Roger a já z roku 1989, v němž zjišťoval důsledky rozhodnutí General Motors zrušit v režisérově rodném městě Flint desítky tisíc pracovních míst v době, kdy automobilka vykazovala zisk přes čtyři miliardy dolarů.

V novém filmu se předně snaží dokázat, že po nástupu Ronalda Reagana do Bílého domu se idealistické představy o kapitalismu, spojené s vidinou amerického snu, změnily v noční můru. A že jeho aktuální model již přímo odporuje křesťanským hodnotám i duchu americké ústavy.

Režisérovy diverzní akce

Moore opět pracuje s archivními materiály, zpravodajskými záběry, výňatky z hollywoodských filmů i z reklamních spotů, historickými citáty i s vlastními dotáčkami s lidmi, kteří mají podobné názory jako on či se jim stala nějaká křivda: například v důsledku skandálního jednání firem, jež pro zaměstnance zřizují životní pojistku a v případě jejich úmrtí se samy stávají jejím příjemcem.

Koláž, využívající kontrastu obrazu a zvuku (edukativní film o pádu říše římské režisér prostříhává se záběry ze současné Ameriky), je doprovázena sžíravým komentářem.

Nechybějí ani Moorovy typické "diverzní" akce. Poté, co se v bankách marně pokouší o občanské zadržení představenstva a vysokých manažerů kvůli zneužívání sedmisetmiliardového "záchranného balíčku", obkrouží Wall Street žlutou policejní páskou jako místo, kde došlo k zločinu.

I k poslednímu Moorovu filmu lze mít obdobné výhrady, jako k těm předchozím. V osobně zaujaté, bezmála "dänikenovskou" metodou sestavené diagnóze interpretuje mnohá fakta tak, jak se mu hodí.

Manipuluje s argumenty i emocemi diváků (například při záběrech exekucí), zahlcuje je provokativními informacemi, jež se jen těžko ověřují či s daným tématem příliš nesouvisejí, využívá útočně burcujících zkratek. Ty díky rafinované střihové skladbě a přesně vybrané hudbě vedou k předem připraveným závěrům.

Kapitalismus s lidskou tváří

Ve svém záškodnickém pamfletářství je Moore tentokrát více rozhořčený než zábavný. Místy je ale skoro stejně dogmatický jako mediálně šířená oficiální propaganda, jež je terčem jeho jednostranné palby. Ve filmu mnoho oponentních názorů nezaznívá. To je ale dáno i tím, že zástupci firem a bank s Moorem odmítají komunikovat.

Na rozdíl od americké nebo britské kritiky, která má pro Moorovo sociální cítění pochopení, jsou v českém prostředí jeho filmy hodnoceny s ideologickou předpojatostí: při jejich posuzování předem rozhoduje politické smýšlení.

Ale nejen režisérovi apriori zaťatí odpůrci se tentokrát zřejmě budou ošívat během finální desetiminutovky, v níž se žongluje s levičáckou terminologií typu "třídní boj" a "kapitalismus je zlo, které se musí zničit".

Navzdory všem populistickým výkřikům režisér nevolá po nastolení socialismu (o něm nejvíce hovoří instalatér Joe), ale demokracie. A s nostalgickým idealismem, povzbuzeným zvolením Baracka Obamy, vzpomíná na (podle Moorova názoru) spravedlivě fungující americký kapitalismus padesátých let, kdy se "nikdo nikdy neměl tak dobře".

• Diskuse
• Celkem 51 příspěvků