Prokletý tvůrce Dívky v modrém: Proč známý scenárista uhořel jako kolaborant

8. května 1945. Druhá světová válka je u konce, protektorát padl. Začíná účtování se zrádci a kolaboranty nacistického režimu. Před vchodem do domu v Míšeňské ulici číslo 3 na pražské Kampě se shromáždilo několik revolučních gardistů – dobře znají přesnou polohu bytu význačného českého fašisty, zadržuje je pouze strach z jeho ozbrojeného odporu. Není tajemstvím, že už před válkou chodíval ozbrojen.

Vysílají proto ke dveřím malého chlapce, který má obyvatele bytu vylákat na chodbu. Lest se zdařila. Gardisté se vrhají na bezmála padesátiletého muže a násilím ho vlečou před dům. Brání se, je smýkán po zemi, ale proti přesile nemá šanci. Dostrkají ho až k prvnímu stromu na Kampě. Na řádný proces není čas, teď soudí hněv davu.

Někdo přehodí přes větev provaz, druhý rychle váže smyčku. Společnými silami ji navléknou přes hlavu, několik mužských rukou zatáhne a tělo se vznese nad zem, jen nohy se zatřepou ve vzduchoprázdnu. Pak někdo polije dusícího se muže benzínem. A škrtne zápalkou...

Takhle nějak skončil prvorepublikový literát, divadelní podnikatel, filmový agent, protektorátní novinář a kolaborant Felix Achilles de la Cámara. Alespoň podle Milana Nakonečného, autora knihy Novodobý český hermetismus.

V archivu Policejního ředitelství však o tomto květnovém lynči nejsou žádné záznamy, úmrtní list na jméno Felix Achilles de la Cámara nikdy nebyl vystaven – a člověk toho jména nikde nemá svůj hrob. Jeho jediným náhrobkem je titulek ve filmu Dívka v modrém.

"V žido-marxistickém zajetí"

Celý život byl literárně činný, ale pokud ho dnes někdo zná, je to pouze díky filmu s Oldřichem Novým a Lídou Baarovou, pro nějž vytvořil scénář. I když se už před válkou pokoušel psát pro film, k realizaci jeho námětů došlo až za protektorátu, kdy nad Barrandovem zavlál hákový kříž.

V lednu 1943 ve fašistickém časopise Znova, v němž Cámara vedl rubriku Film k vám mluví, vysvětlil čtenářům, proč tomu tak podle jeho názoru bylo: "V době první republiky se nemohlo dařit českým autorům, jimž byla možnost k vyniknutí uzavřena, a byli umlčováni tiskem, který byl z větší části v žido-marxistickém zajetí. Druhá éra českého filmu se začala, když židi z českého filmu emigrovali…" 

V průběhu druhé světové války bylo natočeno podle Cámarových předloh celkem šest snímků. Ale i když některé točili renomovaní režiséři jako Karel Lamač či Václav Binovec, hrály v nich tehdejší hvězdy v čele s Věrou Ferbasovou, Ladislavem Peškem, Natašou Gollovou nebo Adinou Mandlovou, všech pět prvních filmů u diváků propadlo a od kritiky si vysloužilo označení coby pravý a neředěný kýč.

Dnes jsou tyto snímky jako Tvoje srdce inkognito, Pozor, straší! či Nevinná dávno zapomenuty. A byl by i jejich autor, kdyby v roce 1940 režisér Otakar Vávra nezfilmoval Cámarův scénář s názvem Dívka v modrém. Snímek zaznamenal mimořádný divácký ohlas a na televizních obrazovkách se bez ohledu na autorovu fašistickou orientaci objevoval po celou éru socialismu, nesmrtelnou klasikou je ostatně dodnes.

Odznak pro diktátora

K filmu se Cámara dostal už na přelomu 20. a 30. let, když žil v Paříži. Velmi rychle se tam vypracoval na uznávaného manažera světových filmových hvězd. Údajně měl úzké styky s Mary Pickfordovou, Gretou Garbo a tanečnicí Josephine Bakerovou.

Poslední známost lze ostatně ověřit – v roce 1931 opravdu vyšel pod názvem Mon Sang dans tes veines autorizovaný životopis této čokoládové krásky, jenž se dodnes tu a tam objevuje v internetových aukcích.

Paříž a film však byly Cámarovi málo. V letech 1927–1936 proto velmi často cestoval do Německa, po vypuknutí španělské občanské války v červenci 1936 odjel na čas i na Pyrenejský poloostrov. Z pověření generála Franca – jak sám Cámara uvedl do policejního protokolu – vedl v letech 1936–39 v Praze propagační oddělení falangistického Španělska.

Tato aktivita byla pochopitelně přísně sledována policejními úřady, na informacích měla zájem i prezidentská kancelář Edvarda Beneše, která si několikrát v průběhu roku 1938 vyžádala od Policejního ředitelství podrobné zprávy o Cámarově činnosti. Dostalo se jí však ujištění, že "Cámara, jenž jest členem důstojnického svazu, filmové unie a společnosti francouzských spisovatelů v Paříži, žije s matkou ve čtyřpokojovém bytě v Míšeňské ulici č. 3, pracuje dlouho do noci, do společnosti žádné nechodí, žije spíše samotářsky, denně však chodí do sportu do Marathonu a do Strakovy akademie, kde je činný při cvičení vysokoškolských studentů."

Skutečný vstup do politiky učinil 13. dubna 1939. Tento den bylo v kavárně U Bumbrlíčků rozhodnuto o vydávání deníku Vlajka. Jeho prvním šéfredaktorem se na krátký čas stal právě Felix Cámara. Posléze vykonával funkci ředitele redakce a redaktora pro beletrii, film a obrazovou část.

Do deníku přispíval reportážemi ze španělské občanské války a podle policejních archivů převzal 18. srpna 1939 čestný odznak Vlajky, aby jej osobně předal španělskému vyslanci v Berlíně pro caudilla Franca. Je doslova posedlý španělským fašismem, o čemž svědčí i jeho kniha z roku 1942 Parfumy zla – jde o soubor reportáží ze Španělska v době občanské války, které líčí zločiny španělských komunistů.

Felix Achilles de la Cámara zasvětil fašistické ideologii větší část svého života. Není divu, že k němu česká nekolaborantská veřejnost zaujímala celkem jasný postoj, který dostal v průběhu Pražského povstání hrůzný rozměr. Je samozřejmě otázkou, zda si Cámara zasloužil tak krutý trest z rukou samozvaných soudců, ale kdo ví, jaký rozsudek by nad ním vynesl poválečný tribunál.

Více podrobností si přečtěte v pátečním vydání magazínu Víkend HN.

• Diskuse
• Celkem 14 příspěvků