Být, či nebýt podnikatel. Kaurismäkiho modernizovaný Hamlet se vrátil do kin

V Shakespearově tragédii Hamlet trudnomyslný kralevic dánský předstírá šílenství, trpí lásky bolem a s Jorikovou lebkou v ruce přemítá, co nakonec zbude z komika.

Ve svérázné variaci, kterou natočil finský nezávislý tvůrce Aki Kaurismäki, Hamlet v ruce třímá plátek šunky, poslouchá rock'n'roll a v přítomnosti Ofélie myslí jen na jedno jediné.

Tragikomedie Hamlet podniká, která vstupuje do české distribuce čtvrt století po svém vzniku, ve čtvrtek zahájila pátý ročník přehlídky současného skandinávského filmu Nordfest.

Snímek zároveň uzavírá minikolekci Kaurismäkiho filmů staršího data, které od loňského podzimu do tuzemských kin uvádí společnost CinemArt.

Zavražděného otce syn

Ambiciózní nápad natočit Hamleta se v Kaurismäkiho hlavě údajně zrodil díky jedné opilecké sázce, nicméně nebylo to poprvé ani naposledy, co severský tvůrce sáhl po klasické divadelní či literární předloze (filmy Zločin a trest, Bohémský život a Juha).

Zmodernizovanou a do několika kapitol rozčleněnou adaptaci Shakespearovy "tragédie moci a pomsty" zasadil do vysokých podnikatelských kruhů ve Finsku v osmdesátých letech minulého století.

Kaurismäki k látce přistoupil radikálně. Černobílá kamera i kontrastní osvětlení odkazují na atmosféru filmů "noir" a režisérova představa o soudobém Hamletovi vstřebává většinu prvků příznačných pro celou jeho tvorbu, včetně smyslu pro absurdní lakonický humor. Přesto nenatočil parodii, ale sociálně-kritickou grotesku, která balancuje na hraně tragédie.

Obměněné dialogy, do nichž jen zcela ojediněle probleskne náznak alžbětinského verše, jsou ve filmu zredukovány na minimum, takže v něm nezazní ani slavný monolog o bytí, či nebytí. Klíčové dějové motivy tu však přesto zůstávají - byť v ironicky zaktualizované podobě.

Krále i prince v moderní době vystřídali ředitelé a manažeři průmyslových koncernů a ponuré hradby Elsinoru nahrazují temné chodby a odosobněné místnosti kancelářské budovy. I tam však manželský trojúhelník ústí v podlý travičský akt, duch zavražděného otce se zjevuje synovi, Hamlet promlouvá k hercům a Ofélie ukončuje svůj bědný život utonutím v napuštěné vaně.

Profit z gumových kachniček

Kaurismäki v příběhu plném hanebných vražd, proradných pletich a špinavých kšeftů zásadně přetváří motivace všech postav a potlačuje jejich psychologii i emoce.

V mravně zkrachovalém světě velkého byznysu, kde se nemilosrdně střetávají mocenské a rodinné zájmy a v němž jde jen o profit z výroby gumových kachniček (!), nezůstává místo pro žádnou kladnou postavu, a to včetně Ofélie a Hamleta. Toho finský komik Pirkka-Pekka Petelius expresivně strojenými gesty ztvárňuje ne jako nerozhodného melancholického intelektuála, ale jako mizerného básníka a rozmařilého floutka, který se pro vlastní potěchu a prospěch neštítí ničeho.

Ofélie v podání Kati Outinenové není křehkou bytostí, ale spíše vypočítavou prospěchářkou, poslušně naplňující zištné přání svého otce Polonia, aby se přivdala do zámožné famílie.

Kaurismäkiho čtvrtý celovečerní film je v kontextu jeho tvorby atypický - neodehrává se mezi mlčenlivými a osudem pronásledovanými outsidery "z ulice", kteří jsou nositeli starosvětských hodnot, ale výhradně mezi bezskrupulózními zástupci vyšších společenských vrstev.

Provokativně pokřivená satira o nenasytnosti a korupci nadnárodních korporací je přitom dnes možná aktuálnější než v době svého vzniku.

externí video - ukázka z Kaurismakiho Hamleta

externí video: ukázka z Kaurismakiho Hamleta

• Diskuse
• Celkem 2 příspěvků