Kameraman Ondříček: Mezi českou novou vlnou vládla rivalita, Formana nebrali

Miloš byl vždycky důsledný. Jemu šlo o film, o výsledek, a ne o to, jak se k němu dostane. I kvůli tomu ho ještě dneska řada lidí nestráví, říká o Miloši Formanovi, s nímž natočil devět filmů včetně oscarového Amadea, jeden z jeho nejbližších přátel, kameraman Miroslav Ondříček.

I když se na konci osmdesátých let rozešli a už spolu žádný film nenatočili, nikdy neztratili kontakt. Ani když se Forman, který v sobotu oslavil osmdesátiny, urazil, když mu zkritizoval jeho poslední film Goyovy přízraky.

HN: Už jste Miloši Formanovi popřál k narozeninám?

Ještě ne. Budu mu volat až v sobotu.

HN: Jak často si voláte?

Často. Nikdy jsme nepřestali být ve spojení. Volal, když jsem napsal knihu, dojatý, co o něm píšu. Když mě operovali, tak mi volal dva měsíce každý den. Náš vztah přešel v takový normální, velmi hezký.

HN: S Milošem Formanem vás seznámil váš kamarád Ivan Passer, když jste pracovali na filmu Až přijde kocour Vojtěcha Jasného. Když jste Formana potkal poprvé , jaký na vás udělal první dojem?

Působil na mě jako příjemnej kluk. O Formanovi už se tehdy vědělo ze školy a z Laterny Magiky. Miloš tehdy chodil s Janou Werichovou, což ho trochu spojovalo s natáčením Až přijde kocour.

Když jsme dotočili, tak jsme šli pěšky domu s Ivanem z Barrandova domu a zastavili jsem se u Formana, který si právě koupil kameru a nevěděl, co s ní. Tam jsme se skamarádili. Tu kameru jsem si pak koupil od Věry Křesadlové (druhá žena MF, pozn. red), když Miloš zůstal venku v Americe.

HN: O české nové vlně panuje představa, že se spolu filmaři přátelili, táhli za jeden provaz proti režimu. Bylo to opravdu tak?

Vycházeli jsme spolu, ale pod určitým tlakem. Nebylo to jednoduché. Alespoň pro mě ne.

HN: Byla mezi vámi rivalita?

Byla. Na jedné straně byli "famáci" Jiří Menzel nebo Věra Chytilová, kteří mezi sebe nevzali Miloše ani Passera. Třeba, když točili povídkový film Perličky na dně.

HN: Co proti němu měli?

Těžko říct. A i kdybych něco řekl, tak ti, kterých se to týká, řeknou, že to není pravda. To bylo to samé s FITESEM, kam zase nevzali Ján Kadár a Elmar Klos mě, protože jsem podle nich nebyl dostatečný socialista. Nebo si vemte Otakara Vávru. To byl komunista, ale pak za mnou přišel, jestli nemám libry, že jede do Paříže a nějaké potřebuje.

HN: Když Forman odešel do Ameriky, vy už jste pracoval v Británii s Lindsaym Andersonem. Jak probíhal přechod do Států, kde jste spolu natočili jeho první americký film Taking Off?

S Milošem jsme se tehdy sešli v Paříži. Oznámil mi, že jede psát do Ameriky, a přemluvil Ivana Passera, aby jel s ním. Já se vrátil do Prahy, oženil se, narodil se nám David. Pak jsem se naboural a byl rok v nemocnici. A mezitím Miloš kutal v Americe na scénáři k Taking Off. Volal mi, abych přijel.

Tehdy jsme ještě měli smlouvu s Filmexportem, že budeme točit v Americe, tak mě pustili. Udělali jsme Taking Off a já se vrátil domů. Ale hned jsem jel zase zpátky natáčet Jatka č. 5.

HN: Měl Forman vždycky ambice odejít do Ameriky?

Forman chtěl odjakživa dělat americké filmy. Ale to jsme chtěli všichni. Celá naše generace chtěla dělat venku. Uspět se ale podařilo jen nám. I ve Státech to byla bitva, neměli jsme peníze. U Taking Off se střídali producenti. Bylo to složitý i příjemný zároveň, protože za vás nikdo nerozhodoval bokem.

Buď se jim líbíte, nebo nelíbíte. To je Amerika. Musíte je prací přesvědčit, že za něco stojíte. A Taking Off se líbil, i když jsme tam udělali pár chyb.

HN: V Americe jste natočil řadu filmů s Formanem i dalšími režiséry. Jak to, že vás komunisté stále pouštěli?

O tom pořád přemýšlím. Byl to takový zázrak. Po práci na Jatkách č. 5 Američané jednoduše řekli, že se mnou chtějí dál pracovat, a já mohl odjet. Během natáčení v Americe jsem dostal nabídku na film O Lucky Man, který jsem odjel točit do Londýna. Šel jsem z produkce do produkce a tady na to koukali jako blázen.

Kolem toho anglického filmu byl ale takový tanec. Když jsem přijel s producentem Lucky Mana Michaelem Medwinem na festival do Karlových Varů, tak mi volali z vnitra, že mám být v pondělí ráno v devět u nich. Na nějaké party ve Varech Jiří Purš (ředitel Čs. filmu, pozn. red) promlouval o tom, že jsem talent, ale že musím točit v Česku.

Pak mi vzali pas a pět let jsem nikam nesměl. Zakázali mi točit. Vlastně nezakázali, ale netočil jsem.

Chodil jsem tři roky po Praze. Stavěl barák, ale nemohl jsem sehnat práci. Nikdo mě nechtěl. Pak přijeli Poláci a chtěli, abych s nimi točil Hotel Pacifik. Na Barrandově jim ale řekli, že tam už nedělám. Nakonec jsme si plácli v hausbotu v Podolí a oni to prosadili na Barrandově.

HN: Jak to fungovalo v případě Formanových filmů jako Vlasy nebo Ragtime?

Forman zavolal, že by chtěl, abych s ním točil Vlasy. To ale nepovolili. Chodil jsem tehdy tři měsíce k Jiřímu Puršovi, aby mi to vysvětlil. Nechtěl se se mnou bavit. Pak jsem jednoho dne potkal Kamila Pixu (ředitel Krátkého filmu, pozn. red.), který se mě ptal, co tam blbnu.

Vysvětlil jsem mu, že mě nechtějí pustit natáčet. Řekl mi, ať počkám. Šel do kanceláře, načež podepsali, že můžu jet. Pixa chtěl dělat americké filmy. Stejně tak Ludvík Toman (hlavní dramaturg na Barrandově, pozn. red.). Všichni chtěli dělat s Hollywoodem.

HN: Přelet nad kukaččím hnízdem už jste ale s Formanem nenatočil...

Ten mi nepovolili. Do Prahy přišel scénář, ale neodsouhlasili to. Pozvali si mě na Filmexport a řekli mi: Forman požádal, abyste s ním točil Kukačku. Vy to ale nepřijmete a nebudete o tom nikde mluvit. Jako byste tu nabídku nikdy nedostal. Na Ragtime mě ale pustili, protože jsem udělal s Otakarem Vávrou film, který jsem nechtěl točit.

HN: Jaký vlastně měli lidé jako Purš nebo Pixa k Formanovi vztah?

Když byli jen s ním, tak měli vztah výborný. Báli se, aby někde něco neřekl. Vždy, když jsem přijel z Ameriky, tak po mně chtěli drby.

HN: Co je zajímalo?

Peníze, kolik má za natáčení a co je nového.

HN: Dohlížel na vás někdo v Americe?

Dohlíželi, když se jezdilo ve skupině. Na to, aby dohlíželi na mě jako na jednoho, neměli peníze.

HN: Vedle Formana emigrovali i Passer nebo Jan Němec. Čím to, že se Forman prosadil nejvíc?

Honza Němec byl takový nedůsledný. Měl třeba scénář k filmu o rockové kapele. Sešel se s producentem, který chtěl dohodnout rozdělení podílů. A Honza, že žádné díly nikomu dávat nebude, což znamenalo, že nebude mít žádný film. Takže on raději neměl film.

Naproti tomu Miloš byl naprosto důsledný. I kvůli tomu ho dneska nestráví spousta lidí. Jemu šlo o film, o výsledek, a ne o to, jak se k němu dostat. Miloš je charakter a taky vždycky udrží partu.

HN: Jak vlastně fungovala exilová komunita českých filmařů v Americe. Pomáhali si, stýkali se?

Já nevím, jak ostatní, ale Miloš pomáhal. Psal dopisy a podobně. Když přišel z Německa do Ameriky Pavel Juráček, tak se mu Miloš snažil pomoct, ale Juráčkovi se v Americe nelíbilo. Tak se tam nechytl. Spousta lidí se nechytlo. Spousta jich bylo v Americe nešťastných.

HN: Byl Forman někdy nešťastný. Litoval, že odešel?

Byly momenty, kdy byl nešťastný, ale jak byl důsledný, tak zůstával pozitivní. Neměl práci, ochrnul, ale vydržel. Sice mu něco nabídli, ale on to nevzal. Čekal a dočkal se Přeletu nad kukaččím hnízdem.

HN: Základem Formanova úspěchu je tedy to, že je důsledně pozitivní.

A taky je chlap.

HN: Jak to myslíte?

Dám příklad. Když jsme točili Vlasy, tak nám armáda nechtěla dát vojáky a letadla. A Miloš z budky volal na vrchní velení generálovi...

HN: ... to ho spojili?

No normálně mu volal. A říkal: Platím daně, jsem Američan a když mi nedáte armádu, tak nemůžu pracovat. Načež nám ji dali, i když bez letadel, ale ta pak Miloš sehnal od soukromé firmy. Všechno se dá obejít, všechny zákazy.

HN: Jak vzpomínáte na natáčení Amadea. To musel být dost bizarní zážitek?

Amadeus byl strašně složitý. Získat povolení trvalo dlouho. Miloš sice jezdil na obhlídky do Maďarska a do Vídně, ale chtěl točit tady. Hrálo pro nás to, že v Praze bylo Tylovo divadlo. To nám ale nechtěli půjčit. Lubomír Štrougal o tom jednal na ÚV. (Jan) Fojtík (hlavní ideolog KSČ, pozn. red.) mi zakázal točit za americký honorář, přikázal mi, že musím točit za český.

Což jsem odmítl a trval na tom, že to nebudu dělat vůbec nebo zadarmo. Pak to na chvíli utichlo. Problém byl, že si všichni záviděli. Řada lidí tomu projektu přála. Třeba Jiří Janoušek nebo Jitka Markvartová z Filmexportu, kteří chtěli, aby se tu točilo.

Na druhou stranu starší režiséři jako Václav Vorlíček protestovali na Barrandově, nechtěli, aby mezi nima Forman natáčel.

HN: Poslední váš společný film byl Valmont. Pak spolupráce skončila. Co se stalo?

To je takový smutný příběh. Nevím, jestli to mám vůbec říct. Rozešli jsme se v Paříži. Ne kvůli práci, ale kvůli blbému hecování. Bylo nás v Paříži moc Čechů a to nebylo dobré. Když jedete do ciziny, tak můžete být maximálně dva Češi nebo tři, ale to už musí být parta.

V Paříži byl najednou dav. Začalo se to hecovat. Nakonec jsme si s Milošem řekli, že si dáme pauzu.

HN: Ta se trochu protáhla. Nelitoval jste někdy, že jste si dali pauzu a už spolu netočili?

Litoval? Na začátku jsem si řekl, že natočím s každým režisérem tři filmy a s Milošem jsem jich udělal osm. Ten náš vztah byl strašně otevřený, krásný, lidský. Nepomlouvali jsme se. Bylo to příjemné, ale ve Francii to prostě začalo haprovat.

HN: Co říkáte na jeho pozdní filmy?

Když natočil Goyovy přízraky, tak je přivezl a pustil u mě v obýváku. Jenže nám se film nelíbil, urazil se a odjel. Už se ale zase máme rádi. Ono to uražení mezi chlapy moc dlouho netrvá.

HN: Když přivezl film Lid versus Larry Flynt, tak se některým také nelíbil, respektive nelíbil se jim pan Flint, jemuž nedovolili setkat se s Formanovým kamarádem Václavem Havlem.

Flint byl vlastně blázen. Nosil zlatý řetěz, na kterém měl přívěšek ve tvaru ženského přirození. S tím chodil po Hradě a poradci Havlovi řekli, že se přece s někým takovým nemůže sejít.

HN: Formana to tehdy mrzelo. S Havlem se ostatně radil o obsazení Courtney Love do role Flintovy manželky.

Mrzelo ho to hodně. Protože mu to ti poradci zkazili. Já to všechno ale znám jen z doslechu.

HN: Vám si nestěžoval, nevolal, že ho to mrzí?

Ne, proč by to dělal? Proč by si stěžoval na kamaráda, který se dostal do potíží? Miloš si nikdy nestěžoval.

• Diskuse
• Celkem 4 příspěvků