Do Řeků nikdo neinvestuje, tak natáčí i zadarmo, říká členka festivalové poroty

S ekonomickou krizí, hroutící se eurozónou a rekordní nezaměstnaností je v současnosti spojováno Řecko. Z krize se ale zrodilo i něco pozitivního, alespoň podle řeckých filmařů, jejichž filmy na sebe už několik let strhávají pozornost na filmových festivalech. Zahraniční novináři rychle přispěchali s nálepkou nový řecký film.

„Krize filmaře sjednotila, vyprovokovala, chtějí dokázat, že jde točit filmy i s minimem prostředků nebo zadarmo,“ říká řecká producentka Maria Hatzakou, členka poroty na karlovarském filmovém festivalu. A nový řecký film?

„Neexistuje žádné společné téma, generace nebo manifest. Co nás spojuje je ochota víc spolupracovat a sounáležitost,“ dodává.

Budeme pracovat zadarmo

Drama Špičák Yorgose Lanthimose vyhrálo sekci Jiný pohled v Cannes, Attenberg Athiny Rachel Tsangariové soutěžil o Zlatého lva v Benátkách a Platónská akademie Filippose Tsitose sbíral ocenění v Locarnu. Festivalová sláva a slova o novém řeckém filmu nebo vlně jsou ale podle Hatzakou dvojsečné.

Na jedné straně Řeky na festivalech všichni klepou po ramenou, na straně druhé do jejich filmů nikdo nechce investovat, a to ani jako koproducent.

V Řecku byl sice vloni schválen nový zákon na podporu kinematografie, ale kvůli nedostatku peněz stát vyhlásil stop stav. Nemá peníze na důležitější věci, než je výroba filmů. Řečtí producenti tak nemohou svým potenciálním zahraničním koprodukčním partnerům nabídnout typickou záruku, kterou poskytuje většina producentů z malých kinematografií – státní grant.

Filmaři se proto učí točit bez grantů a za minimum. Hledají jiné cesty. Podle Hatzakou jsou více ochotní spolupracovat a není výjimkou, že na filmu pracují zadarmo. Jako třeba v případě Lanthimosova snímku Alpy.

Trailer z filmu Alpy

video: Trailer z filmu Alpy

Směr Británie

Její slova potvrzuje i režisér řeckého filmu v karlovarské soutěži Ektoras Lygizos.

„V Řecku není tak obtížné točit filmy, protože se většinou podaří zapojit přátele, které natáčení filmů zajímá,“ říká režisér, jehož snímek Chlapec pojídající ptačí zob pojednává právě o dopadech ekonomické krize na případě mladíka, který nemá peníze ani práci a ocitne se tak na ulici.

Produkční společnost Haos Film, kterou založila režisérka Tsangariová a scenárista/střihač Matt Johnson v roce 1997 v texaském Austinu, mohla na Lanthimosově snímku dělat bez nároku na honorář - hlavně díky dalším projektům, jako je televize, krátký film pro Muzeum Akropole nebo práce pro Olympijské hry v Aténách.

Trailer z filmu Chlapec pojídající ptačí zob

video: Trailer z filmu Chlapec pojídající ptačí zob

Řekové na řecké filmy nechodí

Řada řeckých režisérů ale práci v jakési filmařské komuně dává přednost před prací v zahraničí. Odcházejí do Německa nebo Velké Británie, kde mohou pracovat ve standardnějších podmínkách. Migrace talentu je jedním z problémů, s nimiž se řecká kinematografie potýká.

Do Británie například odešel jeden z nejtalentovanějších tvůrců Lanthimos, který tam připravuje tři filmy. „To ale neznamená, že se nemůže vrátit a natáčet další projekt v Řecku,“ říká Hatzakou. Flexibilita a ochota pracovat po světě ostatně nechybí ani „její“ společnosti. Právě připravují snímek v řecko-americké koprodukci.

Filmy tak v Řecku vznikat zřejmě hned tak nepřestanou ani navzdory neutěšené situaci, z níž se bude země ještě dlouho vzpamatovávat. Filmaři budou pokračovat v novém modelu produkce, jímž reagovali na zhroucení struktury financování i celkový nedostatek peněz.

Nicméně jejich filmy budou spíš dál oceňované hlavně na zahraničních festivalech. Domácí publikum na řecké filmy příliš nechodí.

„Je k nim nedůvěřivé,“ říká producentka a dodává „lidé si vybírají, na co půjdou a navíc, lístky do kina jsou drahé a jen těžko dá někdo devět euro za lístek, když nemá na jídlo.“

• Diskuse
• Celkem 4 příspěvků