Novému Total Recall chybí styl a divák si stýská po Schwarzeneggerovi

Tvář Arnolda Schwarzeneggera s očima vylézajícíma tomajerryovsky z důlků, jak se dusí na rudém povrchu Marsu ve filmu Total Recall, patří k ikonickým filmovým momentům počátku 90. let. Stejně tak patří sci-fi režiséra Paula Verhoevena inspirované povídkou Philipa K. Dicka do kolekce hýčkaných filmových neřestí.

Novou verzi Total Recall, jež do českých kin vstoupila ve čtvrtek se sloganem aspirujícím na nejhorší upoutávku roku ("Je to skutečnost nebo rekall"), žádná podobná reputace nečeká.

Tvůrci sice na rozdíl od tandemu Verhoeven-Schwarzenegger berou dystopickou předlohu vážně, nicméně po skautském záměru následuje film, který je lépe vymazat ze vzpomínek.

Úředník letí na Mars

V povídce We Can Remember it for You Wholesale z roku 1966, z níž obě verze Total Recall vycházejí, si Dickův hrdina, řadový úředník, nechá implantovat vzpomínky na cestu na Mars, kterou by si jinak nemohl dovolit. Do výletního balíčku si nechá přidat i identitu tajného agenta. Při proceduře ale vyjde najevo, že tajným agentem v minulosti byl, ale někdo mu vygumoval vzpomínky... Nebo taky ne. Ve filmu z roku 1990 si hrdinu Douglase Quaida zahrál Arnold Schwarzenegger, v té letošní Colin Farrell.

Nový Total Recall je rutinně řazen k současné vlně recyklování (producenti mají raději termín remake nebo reboot) titulů z 80. let, do nichž ještě spadá. Když už ne hraničním rokem výroby, tak rozhodně figurou Arnolda Schwarzeneggera, symbolu hollywoodských "osmdesátek".

Stejně rutinně se jako hlavní impulz k existující produkční tendenci v americké kinematografii omílá nostalgie - ať už na straně manažerů zodpovědných za odsouhlasení milionových investic do konkrétního filmu (zde milionů 125). Nebo na straně předpokládaného publika, které půjde do kin zavzpomínat na zážitky z doby, kdy by jen pomyšlení na to, že by mohl bývalý Mr. Olympia jednou vládnout Kalifornii, působilo jako čirá fantasmagorie.

Nostalgie je přitom jen romantizujícím alibi neromantických ekonomických rozhodnutí. Snímek nepopostrčila v produkční frontě touha vzpomínat, ale úspěch filmů pohrávajících si s rovinami vnímání, pamětí a konspirací jako Počátek či Bourneova série v kombinaci s faktem, že producenti nemuseli investovat do vývoje původního konceptu. Obecné povědomí o titulu - jednom z největších hitů devadesátých let - také nebylo na škodu.

Ideální spojenci

Původní Total Recall nebyl nikdy i přes svůj stávající kult vrcholem kinematografického umu. Verhoeven za sebou měl v době natáčení čerstvě úspěch technofilního RoboCopa a adaptaci Dickovy předlohy pojal jako většinu svých hollywoodských filmů - s povýšeným odstupem.

Jeho snímky - ať už je to kyborgský RoboCop, nebo mechanizovaná Hvězdná pěchota - působí, jako kdyby režisér pohrdal žánrovou kinematografií i módem produkce, který Hollywood reprezentuje. Přepjaté, afektované, vždycky jednou nohou v ironii nebo parodii.

V případě Total Recall pak rodák z Amsterodamu našel ideálního spojence v Schwarzeneggerovi - hvězdě, jež byla sama definicí přepjatosti. Kuriozitou, která měla našlápnuto k parodické verzi akčního hrdiny. Právě Schwarzenegger nechal postavu úředníka předělat na dělníka se sbíječkou, jež více seděla jeho muskulatuře.

Celý film, odehrávající se z velké části na Marsu zalidněném mutanty organizujícími gerilovou válku, se následně posunul do roviny atrofovaného akčního, lehce kýčovitého spektáklu, který se podobá stylem i pojetím akce kresleným groteskám a cirkusovému kabinetu kuriozit. To vše s nádechem noirové detektivky, v níž si okolnosti pohrávají s myslí hrdiny, jemuž jde o život, ale neví proč.

V obklíčení upírů

Přes veškeré možné výhrady jedno nicméně Verhoevenovu filmu nikdy nechybělo - jasný a vyhraněný styl. Což nelze říct o novém Total Recall. Jako se v titulní proceduře implantují vzpomínky, tak je celý film vyvoláváním vzpomínek na snímky cirkulující v obecném povědomí.

Režisér Len Wiseman spoléhá na replikování noirové atmosféry Blade Runnera (adaptace jiné Dickovy povídky), technofilie a paranoii Minority Report (další autorův kus), sestupování do snových rovin Počátku nebo futuristické robotické estetiky Já, robot. Největší vliv ale nakonec má zcela jiný typ filmu, gotická upírsko-vlkodlačí fantasy Underworld v hlavní roli s Kate Beckinsaleovou, na níž si Wiseman udělal jméno.

V bezkrevném, mechanickém vyprávění je postava Quaida v podstatě odsunuta na vedlejší kolej. Na té hlavní filmu vévodí Quaidova nastrčená žena, agentka, jež má za úkol ho zlikvidovat. Režisér do role neobsadil nikoho jiného než právě Beckinsaleovou, jež je shodou okolností i jeho žena. Zatímco ve Schwarzeneggerově verzi v podobě Sharon Stoneové vtipně sekundovala v dvouřadém kostýmku a v úboru na aerobik, ve verzi nové má všechno na povel.

Nový Total Recall je tak film, který má hlavně jeden efekt - mění pohled na svého předchůdce. V porovnání s ním působí Schwarzeneggerův vesmírný panoptikální opus podstatně lépe, než kdy v minulosti přes veškeré kanonizování působil. Poté, co je divák vystaven eklektickému pelmelu nové verze Dickovy povídky, se mu po Arniem suše glosujícím akci, asexuálně dovádějícím s Sharon a s gustem lámajícím kosti pohůnkům korporace na Marsu, začne opravdu téměř nostalgicky stýskat.

video: Total Recall se prezentuje digitálním vzhledem i soubojem krásek. Pusťte si trailer

• Diskuse
• Celkem 10 příspěvků