Tento film připomíná kovbojku. Pět let sledoval dokumentarista Benjamin Tuček pražské politiky, developery, občanské aktivisty i architekty točící se v soustředných kruzích okolo úředního dokumentu, který pro jedny znamená mnohamilionový zlatý důl a pro druhé téměř noční můru.

Dokument se jmenuje Územní plán hlavního města Prahy a v ideálním případě by měl přísně stanovovat, kde se mohou stavět výškové budovy, kde musí zůstat zachovaný park nebo kudy vést silnice tak, aby se v metropoli dalo žít a aby bylo možné město se staletou historií předat budoucím obyvatelům s relativně čistým svědomím.

Jenže všechno je jinak. Z územního plánu se stal plán s velkým "P", neustále přepisovaný kus papíru, s jehož pomocí si malá část pražských politiků přišla na velké peníze.

Co je dnes lesopark, může být zítra pozemek pro několikapatrové garáže a opačně. Záleží na tom, kdo zrovna na radnici drží v ruce razítko a kolik jsou stavaři ochotni zaplatit.

"Čí je město? Jakou cenu má veřejný prostor? Je developer sprosté slovo? Zastupiteli, koho zastupujete?" ptá se Tuček ve svém filmu Plán a dostává z radnic odpověď: "S takovými otázkami si najděte někoho s rakovinou."