Nizozemský herec a režisér Jeroen Krabbé v úterý na Febiofestu uvedl několik filmů, v nichž hrál či je natočil. Stihl také workshop se studenty DAMU. Na setkání s novináři pak tento čerstvý držitel čestné ceny Kristián, známý mimo jiné jako padouch z bondovky Dech života, hovořil o své práci v Hollywoodu, kam se dostal díky hereckým výkonům ve filmech dalšího slavného Nizozemce Paula Verhoevena.

Z hollywoodských produkcí šlo například o snímky Nemilosrdně, Pán přílivu, Uprchlík a další, v nichž Krabbé vytvořil řadu výrazných, většinou však záporných postav. "I herec negativních rolí může být pozitivním přínosem pro kinematografii," komentoval to o víkendu při předávání ceny prezident festivalu Fero Fenič.

Výraznou roli vytvořil Krabbé v německém snímku o Albertu Schweitzerovi, který vznikl v roce 2009 v koprodukci s Jihoafrickou republikou. "Přečetl jsem až třicet jeho knih a mluvil se členy jeho rodiny. Snažil jsem se ponořit do jeho života a pochopit ho. Rodině se moc nevěnoval, protože měl všude spoustu práce. Nikdy se ale nechtěl dostat do politiky - to se mi na něm líbí," řekl sedmdesátiletý herec.

V Praze byl Krabbé už začátkem 60. let a třikrát tu natáčel. Prahu prý miluje už proto, že mu připomíná Amsterodam. Když prochází centrem, má pocit, že se vrátil domů, jak řekl.

Režisér Hue na Febiofestu: Romové mě přijali s otevřenou náručí - čtěte ZDE

Riklis na Febiofestu: Vsadil jsem na humor, který Židům pomáhal přežít - čtěte ZDE

Krabbé jako host Febiofestu uspořádal workshop na DAMU a odnesl si nejlepší zážitky. "Studenti chytře reagovali na to, co jsem jim říkal. Strávil jsem s nimi dvě hodiny, zkoušeli jsme dvě scény a oni byli stále lepší a lepší. Ukázalo se, že všichni herci na světě mají jeden společný jazyk," dodal. Domnívá se, že herectví mají lidé v těle a v mozku. Naučit se lze však i tu techniku, ale hercem se zkrátka narodíte, uvedl.

V rámci Pocty Jeroenu Krabbému Febiofest uvádí filmy, kde hraje hlavní role, a zároveň i dva snímky, které dosud režíroval: Kufry pana Silberschmidta oceněné na Berlinale 1998 a alegorický příběh dvou andělů Objevení nebes.

"Hodně jsem se naučil v divadle, kde jsem byl každodenně třicet let. Původní profesí jsem ale malíř – v naší rodině to je dědičné. V sedmnácti jsem studií nechal a šel na divadelní školu. S matkou, která překládala titulky k filmům, jsem chodil často do kina. Režírování je vlastně takové vizuální umění, režisér si musí celý film nejprve představit v hlavě – a já si všechny záběry nakreslím," podotkl k tomu, proč se chtěl najednou ocitnout na opačné straně kamery.

Přispělo k tomu i to, že se mu někdy nelíbilo, jak režiséři přistupují ke své práci. A tak se vždycky snažil být připravenější než herec. "Miluji hraní záporných postav ve filmu, vždycky je o čem hrát a je to pro mě něco jiného. Nakonec i já sám má i stinné stránky ve svém životě, a tak je rád ukážu," vysvětlil.