Miroslav Janek natočil film o festivalu ve Varech, sleduje politiku i pamětníky

Pod názvem Filmová lázeň – 50 ročníků karlovarského filmového festivalu natočil režisér Miroslav Janek dokument o historii této mezinárodní filmové přehlídky. Přibližuje v něm, jak se festival vyvíjel, i to, že velký kus jeho historie se odehrával v zajetí politických manipulací a pokryteckých hesel.

"Moje práce začala zmapováním archivů a detailními rešeršemi. Vrátil jsem se až do roku 1946, kdy se festival konal poprvé, přestože své padesátiny vinou zvratů a dramatických událostí neoslavil po 50 letech, ale až o celých 19 let později. Čerpal jsem z archivu Krátkého filmu, z filmových týdeníků i Horníčkových pořadů let 1957-1968. Od 70. let mi posloužil archiv Československé a později České televize," řekl Janek před středeční předpremiérou filmu v Praze.

Vybrané materiály získal i od současného vedení festivalu, které nastoupilo v roce 1994.

Sedmdesátiminutový film Janek připravil s dlouholetou programovou ředitelkou Evou Zaoralovou. Slavnostně uveden bude v den zahájení jubilejního ročníku 3. července pod širým nebem na Mlýnské kolonádě. Nabízí záběry z dosud neznámých dobových archivů, rozhovory s pamětníky, postřehy ze zákulisí či třeba Miroslava Horníčka v tehdejších Momentech filmového festivalu.

Miroslav Janek natočil film o festivalu ve Varech, sleduje politiku i pamětníky

Další 2
fotografie

Filmem prolínají rozhovory s teoretiky, historiky a pamětníky, které po domluvě Zaoralové s režisérem vznikaly i pro její výroční publikaci. Z plátna hovoří například publicista pamatující zrod československé nové vlny A. J. Liehm, bývalí šéfové Filmexportu a někdejší ředitelé festivalu Ladislav Kachtík (1958-1968) a Jiří Janoušek (1984-1990). Dále i Jaroslav Weigel, který působil 30 let jako grafik festivalových listů, a Wolfgang Háma, jenž byl od roku 1975 dvacet let ředitelem Grandhotelu Pupp.

Dokument nabídne i záběry nebo výpovědi zachycující slavné americké herce Tonyho Curtise, Henryho Fondu či Claudii Cardinalovou.

Snímek Filmová lázeň zprostředkovává záběry z prvního ročníku, po roce 1948 ukazuje zpolitizovaný festival, který se v 50. letech stal výkladní skříní sovětské kinematografie, nebo rok 1958, kdy Moskva rozhodla, že si každý druhý rok uspořádá vlastní festival kategorie "A". Dokument zachycuje paradoxně "svobodnější" ročník 1970, kdy v porotě zasedal Krzysztof Zanussi.

"Překvapil mě fakt, že se tu vůbec nehrály filmy takzvané československé nové vlny, nebo to, že se díky Brousilovi promítaly filmy z exotických, tehdy takzvaně rozvojových zemí z Latinské Ameriky, Asie a Indie, což se mnohem později stalo standardem na všech filmových festivalech," uvedl Janek.

Připomněl i polovinu 90. let, kdy se festival otevřel světu a takzvaným batůžkářům, filmovým fanouškům zaplňujícím kinosály.

Ještě během karlovarského festivalu bude tento dokument uveden v České televizi.