Rumunský filmový poklad byl nalezen už v minulém desetiletí. Roku 2006 získal režisér Corneliu Porumboiu za debut 12:08 na východ od Bukurešti Zlatou kameru na festivalu v Cannes. O rok později si jeho kolega Cristian Mungiu odvezl z Cannes Zlatou palmu za drama nazvané 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny.

Zrodila se rumunská nová vlna a Porumboiův čtvrtý snímek Poklad, který zítra vstoupí do českých kin, dokazuje, že odliv ještě nenastal.

Rumunské filmy poslední dekády vděčí za mezinárodní úspěch nejen filmařské suverenitě, ale především schopnosti kriticky nahlížet minulost i postkomunistickou současnost země.

Místo nostalgického retra, populárního v české kinematografii, se Rumuni soustřeďují na pozorování umouněné všednodennosti.

Režisér Porumboiu také pomocí všedních drobností komentuje stav země, ale zároveň je největším humoristou rumunské nové vlny. Jeho debut byl nenápadnou satirou o televizním vysílání řešícím podstatu slova revoluce. Vrcholný, minimalistický film Policejní, adjektivum zase stavěl na hlavu principy kriminálního žánru.

Novinka Poklad je absurdní anekdota zarámovaná pohádkou pro děti, vyprávějící o pohádce pro dospělé. Její hrdina Costi je obyčejný člověk, jenž pracuje v kanceláři a večer čte synovi o Robinu Hoodovi.

Od četby jej vyruší soused, který přijde s legendou o zakopaném pokladu na zahradě venkovského domu, jenž patří jeho rodině. Suše a bez emocí se rozjíždí parodie na dobrodružné příběhy o hledání pokladu.

Snaha Costiho a jeho souseda Adriana se zdá být od počátku nesmyslná, o to víc pobaví sledování nekonečné anabáze, v níž hraje hlavní roli povaha obou a také najatý muž vybavený detektorem kovu. Monotónní zvuk detektoru je v druhé třetině filmu dokonalou náhražkou za absentující hudbu a připravuje půdu pro skvěle vymyšlený zvrat.

U finálních tónů chraplavě metalové předělávky popového hitu Life Is Life divák s jistotou pochopí, že sledoval nejpomalejší a nejsmutnější filmovou grotesku posledních let.