Režiséři Tomáš Weinreb a Petr Kazda v uplynulých týdnech oblétli téměř celý svět. Se svým filmem Já, Olga Hepnarová o stejnojmenné vražedkyni a poslední popravené ženě v Československu nedávno zavítali na festival v Mexiku, odtamtud zamířili na festival v Sofii, kde vyhráli cenu za režii. Jejich kroky dále vedly na premiéru v Česku a pak odletěli na filmovou přehlídku v Hongkongu. Štaci odstartovali už v únoru, kdy zahajovali na filmovém festivale Berlinale sekci Panorama.
Jde o mimořádný úspěch českých filmařů, neboť není běžné, aby se tuzemské snímky promítaly na takto významných přehlídkách. Weinreb a Kazda v něm ale nejsou sami. Do Berlína svůj film Ani ve snu! přivezl i režisér a producent Petr Oukropec a do sekce Forum dramaturgové zařadili snímek režiséra Petra Václava Nikdy nejsme sami. Ten si z Berlína dokonce přivezl diváckou cenu deníku Tagesspiegel.
Připočteme-li k tomu ještě vítězství režiséra Ondřeje Hudečka na americkém festivalu Sundance, odkud si odvezl cenu za režii krátkého filmu Furiant, a účast snímku Rodinný film na festivalech v San Sebastianu a Tokiu, dostaneme obrázek kvalitativního vzplanutí české kinematografie, která se najednou těší pozornosti i za hranicemi České republiky. Svědčí ovšem tyto úspěchy o změnách v tuzemské kinematografii? Ba dokonce o přívalu nových talentů zavdávajícím naději, že něco podobného se někdy zopakuje? Nebo jde jenom o náhodné setkání několika ojedinělých autorů a jejich filmů?
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
