Střet skutečného a fantazijního světa patří k východiskům tvorby pro děti a mládež. Producent a režisér Petr Oukropec se i ve svém druhém filmu Ani ve snu!, který dnes vstupuje do kin, věnuje oběma světům se stejnou péčí.

"U nás se drží tradice vánočních princeznovských pohádek, které se jinde moc netočí, ale jako by se zapomínalo na současnost," řekl HN Oukropec v únoru, kdy měl jeho film světovou premiéru na festivalu v Berlíně. Zájem o snímek projevily i prestižní dětské přehlídky ve Skandinávii. "V Malmö jsme v soutěži s osmi filmy a vybíralo se z osmi set," líčí režisér radost z úspěchu.

Oukropec točí především pro mládež a v množství sociálně zabarvených, závažných filmů s dětskou či teenagerskou tematikou, které obíhají festivaly, je upřímný snímek cílený na mladé diváky nedostatkové zboží.

Jako režisér Petr Oukropec debutoval před pěti lety pohádkovým filmem Modrý tygr. Tehdy se mu podařilo vytvořit živoucí svět malé botanické zahrady a jejích dětských i dospělých obyvatel, do něhož vstoupil tvor ze světa fantazie a dětských kresbiček. A důraz na podnětné, fotogenické prostředí dominuje také novince Ani ve snu!, jejíž hrdinové se věnují parkouru.

Akční pouliční koníček, spočívající v akrobatickém pohybu městským prostorem, představuje dobrou volbu pro vyobrazení komunity náctiletých. A nejde jen o to, že pohyb na pomezí sportu a tance lahodí oku kamery i diváků. Především jde o svět, v němž se upřednostňují trochu jiné hodnoty než v běžných sportech.

Patnáctiletá Laura ráda leze s otcem po skalách, trápí ji rozchod rodičů a na pražském sídlišti uprostřed salt, k nimž se odráží od zdí, hledá především sama sebe. Většina dětských či mládežnických snímků ze sportovního prostředí vybízí k soutěživosti a vypráví o outsiderech, kteří vlastní vůlí dosáhli až na vrchol. V horolezectví i parkouru má však vrchol jinou podobu. Neztělesňuje ho výhra ani medaile, ale vnitřní pocit či krása povedeného parkourového videa, které by mohlo "děcka" z Prahy dostat do San Franciska.

Laura má asi ráda Lukyho, nejlepšího "skokana" z party, ji má zase rád nesmělý Alex, který neskáče, ale natáčí ostatní na video. Oukropcův film se však příliš nesnaží rozvinout vztahy mezi postavami, nevypráví košatý příběh a nemíří k jasnému finále. Vše podstatné hledá v pohybech, snech a pocitech hlavní hrdinky.

"V tom věku je nějaké napětí, ale i dětská naivita, všechno chcete dělat na sto procent. Čistota je podrobována zkoušce z reality," říká režisér.

A podobně jako v Modrém tygrovi je i jeho nový film tak trochu podrobován "zkoušce z reality". Na úrovni jednotlivých situací působí snímek mnohdy velmi přesvědčivě − ať jde o uvolněné konverzace Lauřiny matky s novým partnerem či o podobně uvolněné pohyby parkouristů proskakujících stojící tramvají. Horší je to s přesvědčivostí snových sekvencí.

Film

Ani ve snu!
Režie: Petr Oukropec
CinemArt, v kinech od 28. dubna

Oukropec s pomocí předních aktérů české parkourové scény věrně zaznamenal, jak se parkouristé hýbou a zachytil i jejich pohled na svět, kterému vládne respekt k ostatním i k vlastnímu zdraví mnohem víc než bláznivá touha riskovat či vítězit.

Ale v archetypálních snech, kde se pouliční skokanka střetává se svou "princeznovskou podstatou", se nejistoty manifestují s přílišnou vehemencí, která sice patří ke snové "logice", ale je otázka, zda necílí na mladší publikum.

Skloubit poetično s adrenalinem ve filmu, který prakticky postrádá děj, není lehké. Oukropec se snaží přiblížit tradiční dětské tvorbě po vzoru Jindřicha Poláka a Oty Hofmana a zároveň dnešní mládeži. Té jsou však bližší videohry než Polákův a Hofmanův Pan Tau. A tak není jisté, zda na mladé diváky udělá snový průzkum Lauřiných nejistot podobný dojem jako její salta.