Od našeho zpravodaje v Sarajevu – Dost možná žádný filmový festival na světě nevznikl za tak napjaté společensko-politické situace. Když se roku 1993 konal první ročník Sarajevského filmového festivalu, zuřila občanská válka, na vstup do promítacího sálu měl výhled odstřelovač a lístek stál sedm cigaret. Během války to bylo běžné platidlo – za tři kartony se dal koupit třeba ojetý Volkswagen Golf.

Dnes už festivalové plakáty nemusí z New Yorku do sarajevské válečné zóny pašovat západní intelektuálové, jako se to stalo tehdy, když stovky výtisků plakátů navržených fotografkou Annie Leibovitzovou přivezla spisovatelka a filozofka Susan Sontagová. Pro tyto účely "zneužila" letoun OSN.

Festival už se dávno nejmenuje Po konci světa a zahraniční novináři se nemusejí ptát, proč jej organizátoři pořádají uprostřed války. Letošní 22. ročník přehlídky, který skončil tuto neděli, však potvrdil, že jde o nejdůležitější filmovou akci v balkánském regionu.

Nad festivalem ve městě, které "spojuje východ se západem", se stále vznáší duch humanismu, s nímž zakladatel a tehdejší ředitel přehlídky Haris Pašović odpověděl na dotaz onoho zahraničního korespondenta větou: „Proč pořádají válku uprostřed filmového festivalu?“

Letos byla nejviditelnější událostí sarajevského festivalu přítomnost amerického herce Roberta De Nira. Obzvláště jeho výrok na adresu kandidáta v prezidentských volbách Donalda Trumpa, že je "naprosto praštěný". Ale to jen dokládá pozici akce, která má pro Balkán a okolí podobný význam, jaký mají Karlovy Vary pro oblast střední a východní Evropy.

Do Sarajeva jezdí velké hollywoodské hvězdy i stovky filmových profesionálů. Ale na rozdíl od Karlových Varů a dalších "áčkových" festivalů jde stále o přehlídku takřka neformální, na níž jako by neexistovala hierarchie.

V pětihvězdičkovém hotelu Europe, který stojí hned vedle tradičního trhu a historického centra z patnáctého století, se každý den pořádají večírky nejen pro vybranou společnost, ale pro všechny akreditované hosty. Ideální místo pro navázání obchodních kontaktů.

Hlavním partnerem letošního programu pro filmové profesionály byla Česká republika ve spolupráci se Slovenskem. Díky tomu se zúčastnili čeští a slovenští producenti. "Byla to pro nás šance, aby se více otevřely dveře koprodukcím a dalším spolupracím s tímto regionem," říká Markéta Šantrochová, vedoucí Czech Film Centre, které spolu se Slovenským filmovým institutem mělo nad partnerstvím záštitu.

"Vybrali jsme producenty a další představitele českého filmového průmyslu, kteří mají nějaké spojení s Balkánem a obecně jihoevropskými zeměmi, a má tudíž pro ně smysl se tam prezentovat," přibližuje Šantrochová českou účast v Sarajevu.

Filmy z tohoto regionu podle ní často rezonují na mezinárodních festivalech. "Je to prostor, kde je spousta talentů,“ popisuje vedoucí Czech Film Centre výhody koprodukcí v tomto filmařsky se rozvíjejícím regionu.

"Pro české producenty autorských filmů, kteří hledají svébytný filmový jazyk, to může být velmi zajímavý prostor. Navíc to pro nás může být snadno přístupný svět, tamní filmaři řeší věci, s kterými se lehce ztotožníme. Což je dané i podobnou historickou zkušeností."

Že filmy z regionu rezonují, letošní ročník festivalu dokázal výmluvně. Pouhých pár dní po skončení přehlídky ve švýcarském Locarnu, proslulé progresivní dramaturgií a objevováním nových talentů, také v Sarajevu soutěžil bulharský snímek Godless. Ten si předtím z Locarna odnesl hlavní cenu i ocenění pro nejlepší herečku.

"Můj film se zaobírá dopadem politiky na životy obyčejných lidí," řekla HN režisérka snímku Ralica Petrovová. Její film vypráví o zdravotní sestře, která se stará o staré lidi, ale zároveň krade jejich doklady. Ty pak s pomocí zkorumpovaného policisty prodává na černý trh.

Tuto drsnou alegorií společenské situace v Bulharsku a zároveň výpověď o nedostatku lásky a lidskosti nakonec po Locarnu ocenilo i Sarajevo – v sobotu tu snímek obdržel cenu poroty a znovu i ocenění pro nejlepší herečku.

A našla se ještě jedna podobnost s Locarnem – také na sarajevském festivalu soutěžil další rumunský snímek nazvaný Scarred Hearts, který ve Švýcarsku získal cenu poroty.

Podobné tituly rumunské provenience už celou dekádu vyhrávají největší mezinárodní festivaly. Dnes se výrazné talenty objevují v Bulharsku a filmový průmysl se rozvíjí v zemích jako Srbsko či Makedonie, kde vznikají programy na podporu filmových pobídek.

Možná je tedy ten nejlepší čas také pro české producenty, aby v regionu navázali slibná partnerství.

Letos byl v sarajevském programu pro filmové profesionály například producent Jan Macola, jehož společnost Mimesis produkuje kritiky oceňované snímky režiséra Petra Václava, či producent Artemio Benki z české firmy Sirena Film. Ten koprodukoval mimo jiné titul Personal Shopper, oceněný letos v Cannes.

Třeba brzy v Locarnu či na jiném významném filmovém festivalu vyhraje také titul, pod nímž budou podepsaní čeští tvůrci.