Asi desetiletého chlapce uprostřed noci popadnou muži, pevně ho svážou snopy obilí a ty zapálí. Chlapec křičí bolestí a muži živou pochodeň udržují v kruhu, dokud chlapec v příšerných mukách neskoná.

Ti muži jsou Ukrajinci a chlapce zabili jen proto, že je Polák. Scéna tvoří jeden z nejsilnějších momentů filmu Volyň, jejž začala promítat polská kina.

Polští kritici snímek označují za jedno z nejlepších historických děl. Tolika příznivých recenzí se ale od Ukrajinců nedočká, napsala stanice BBC na svém ukrajinském webu.

O filmu pojednávajícím o etnických čistkách z dob druhé světové války, během nichž zahynuly desítky tisíc lidí, se začalo hovořit dlouho před premiérou.

Historici obou zemí dosud nedokázali dospět ke společnému pohledu na události ve Volyni v roce 1943. Letos jim "pomohli" politici: polský Sejm označil tehdejší události za genocidu spáchanou ukrajinskými nacionalisty.

Sotva se lze divit obavám polských i ukrajinských expertů, že film režiséra Wojciecha Smarzowského ještě zhorší vztahy mezi oběma státy.

"Smarzowski je proslulý uměním zobrazovat temné dno lidské duše, ponurost, beznaděj, nenávist a podlost," napsala jedna z kritiček.

Na zářijovém festivalu v Gdyni, kde se snímek promítal poprvé, někteří diváci vybíhali ze sálu, když se na plátně objevily naturalistické scény vraždění a mučení.

Film začíná scénou ze svatby mladé Polky s ukrajinským vrstevníkem: zpívá se dvojjazyčně a všichni si skvěle rozumí. Pak vypukne válka a do vsi vtrhnou Sověti i Němci.

Bandy Ukrajinské povstalecké armády za podpory místních Ukrajinců přepadají polské vsi a Poláci sahají ke kruté odvetě. Ve víru smrti a nenávisti se nevěsta Zosia snaží zachránit sebe a své děti.

Režisér Smarzowski se radil s historiky, nicméně říká, že film je uměleckým dílem, nikoliv učebnicí dějepisu. Omlouvá to však řadu historických nepřesností?

Například v jedné z nejsilnějších scén ukrajinský kněz světí sekyry, srpy, vidle a kosy, jimiž budou vzápětí vražděni polští sousedé.

Záběry vypadají věrohodně, ale jeden z polských znalců volyňské tragédie Grzegorz Motyka připouští, že podobná svědectví neexistují. Také "bandy Ukrajinské povstalecké armády" vypadají ve filmu jako mnohem větší zlo než nacisté a zejména Sověti. Chybí i širší historické souvislosti a vysvětlení, co vedlo k tomu, čemu na Ukrajině říkají volyňská tragédie a v Polsku genocida.

Volyň z úvodu filmu je idylické místo, kde Ukrajinci, Poláci a Židé žijí v míru a bez problémů. Jestli něco pobuřuje, tak prý to, že Poláci dostali lepší půdu, jak tvrdí Ukrajinci při popíjení. Stačí to však ke vzbuzení vlny nenávisti s desetitisíci mrtvých? Divák si má zjevně myslet, že ano.

Je Volyň protiukrajinským filmem? To si režisér Smarzowski určitě nepřál. Přiznává, že mezi Ukrajinci hledal spoluautora, ale nikdo nereagoval.

"Několika skvělým ukrajinským hercům nabídli role. Když si je přečetli, odmítli s tím, že je to opravdová škola nenávisti," napsala polská verze časopisu Newsweek. V důsledku část "banderovců" ve filmu hovoří s výrazným polským přízvukem.

Až na výjimky jsou Ukrajinci na plátně zobrazeni stereotypně, občas jako karikatury. Až na pár postav vypadají jako odlidštěný dav, který vraždí Poláky, radostně vítá všechny nové vládce a křičí "Sláva Ukrajině, sláva hrdinům!". Nešlo se obejít bez scén, které působí až groteskně?

Režisér tvrdí, že film pomůže ke smíření. "Snímek má být mostem, a ne zdí. Za čas film přispěje k očištění vztahů," tvrdí. Volyň podle něj není mířená proti Ukrajincům, nýbrž proti nacionalismu.

Režisér uspořádal předpremiéru pro ukrajinské diplomaty. Reakce byla chladná. Ukrajinský velvyslanec ve Varšavě Andrij Deščycja prohlásil, že film nevystihuje dění ve Volyni a nejspíše poslouží k rozněcování nenávisti mezi Ukrajinci a Poláky "třetí silou", čímž mínil Rusko.

Ukrajinští komentátoři patrně nazvou Volyň další polskou "ranou do zad" zemi, která vede hybridní válku s Ruskem. Sotva akceptují jako omluvu, že Smarzowski začal na filmu pracovat ještě v roce 2012.

Známý polský kněz Tadeusz Isaakowicz-Zaleski po jednom promítání Volyně prohlásil, že heslo "Sláva Ukrajině!" zní jako "Heil Hitler!". Vzhledem k viděnému na to měl právo, ale zní to jako voda na propagandistický mlýn Kremlu.

"Co s tím má Rusko společného? Jsou to naše dějiny – naše a vaše. Musíme znát pravdu, tak sem netahejte Rusko," zní typická emocionální reakce diváků Volyně. "Desítky let jsme dělali vše, aby si Ukrajinci o nás proboha nemysleli nic špatného, abychom je neranili. Nosili jsme je na rukou, vyhýbali jsme se všemu bolestnému. Kvůli Rusku. Tento film nám pomáhá z toho vyrůst a jinak se podívat na nás a naše priority," prohlásil publicista Piotr Skwieciński.

Podle ukrajinského historika Jaroslava Hrycaka se to nejhorší, co se mohlo v ukrajinsko-polských vztazích stát, už stalo, a tak škoda není nijak zásadní. Jinou věcí je, jak Volyň ovlivní situaci Ukrajinců žijících v Polsku.

"Film mě zklamal. Je to černobílý obrázek, ve kterém jsou Ukrajinci příliš černí a Poláci příliš bílí," říká učitelka Katarzyna, která jako jedna z mála diváků byla po premiéře ochotná hovořit s ukrajinským novinářem. Má ve třídě i pár ukrajinských žáků a chtěla udělat třídní výlet do kina. Teď připouští, že to možná nebyl nejlepší nápad.