Muž sedí na židli, potí se a z jeho papučí pokrytých sněhem stéká voda do nedalekého kanálu. Právě byl obviněn, že se jmenuje jinak, než se jmenuje, a že zabil svou ženu, jejíž jméno však v životě neslyšel. A na druhé straně stolu sedí zástupce státu, který se nikdy nemýlí. Píše se rok 1988 a v této místnosti uprostřed východního Berlína se odehrává absurdní drama na téma "Stát chyby nedělá, takže buď říkáš, že stát lže, nebo jsi vrah".

Z kafkovského prologu třetí řady úspěšného se­riálu Fargo, která patří k nejočekávanějším počinům letošní sezony a právě běží na americké stanici FX, se vyprávění brzy přesune do zasněžené Minnesoty roku 2010. A tady už za absurdní omyly a jejich ještě absurdnější následky nikdy nemůže stát.

Vlastně by bylo úlevné shodit vše na neosobní byrokratický aparát. Jenže tak jako ve stejnojmenném oscarovém filmu bratří Coenů a v předchozích dvou řadách jím inspirovaného seriálu tu za veškerými přešlapy stojí fakt, že takřka všichni hrdinové se aspoň jednou ve svém životě zachovají jako idioti.

Promrzlá Minnesota, kde opět dojde k vraždě, a záliba v rozehrávání komplikované kriminální tragikomedie plné krutých náhod zůstávají konstantou seriálu, vše ostatní je opět jiné. Tak jako v předchozích řadách se Fargo odehrává v jiné době a s jinými hrdiny.

Skotský herec Ewan McGregor tu vystupuje coby Emmit Stussy, slizký chlapík s tmavými kudrlinkami, který na základě rodinného dědictví a jedné neuvážené půjčky vybudoval lokálně úspěšný byznys a stal se "minnesotským králem parkovišť". Ale McGregor ztvárnil též Emmitova bratra Raye, dlouhovlasého knírkatého a morálně pochybného probačního úředníka, jehož sourozenec připravil o dědictví. Nemají se v lásce, ale pojí je jedno: oba brzy dostihnou jejich zbrklé činy.

Byť má tato řada Farga mnohem blíže k současnosti než ta předchozí, odehrávající se v 70. letech, jako by tu stejně všechny postavy vizáží i chováním patřily do nějakého podivného světa minulosti.

NEJOČEKÁVANĚJŠÍ JARNÍ SERIÁLY

V první epizodě desetidílné třetí řady tradičně zločin páchají nekňubové. Tvůrce seriálového Farga Noah Hawley si od bratří Coenů nadále "půjčuje" jejich oblíbený druh hrdinů: loserů, drobných kriminálníků či snílků, kterým se smůla lepí na paty tak důsledně, že to vede až k tragickým koncům. Byť pod rouškou hodně černého humoru.

Náhoda je i tentokrát potměšilým vypravěčským prvkem, po zpackané loupeži ve špatném domě zjevně v dalších dílech svede dohromady postavy, které by na sebe jinak nenarazily. V druhé řadě Farga sehrálo roli i UFO, v té třetí se objevují záhadné knihy žánru sci-fi, které jistě brzy zasáhnou do děje.

Každá epizoda Farga začíná informací, že jde o skutečný příběh. A slovo "skutečný" vždy na obrazovce trochu blikalo, jako by pomrkávalo na diváky, že si z nich někdo tropí žerty. Tentokrát to slovo po chvíli zmizí úplně.

Fargo se ve své nové řadě možná noří do ještě nezvyklejší fikce než dříve. A jako by i postavy − až na optimistickou, morálně pevnou policistku, která je protipólem všeho zkaženého kolem − pozbyly veškerých sympatických rysů. Když v první řadě hrdina v podání Martina Freemana páchal děsné věci, šlo s ním soucítit. A podobně choval divák náklonnost k manželskému páru, který se v druhé řadě přimotal do zločinné hry, na niž nestačil.

S náklonností publika to však nyní herec Ewan McGregor v obou svých − pokaždé jinak úlisných − kreacích bude mít těžší. Sympatie k celému projektu ale přetrvávají. Fargo stále patří k důkazům, že na malé televizní obrazovce se dnes dějí velké věci.