Deset let po pádu dvou věží zazní v New Yorku Rekviem českého autora

Modlitba naděje, tak zní podtitul Rekviem pražského autora Juraje Filase, jehož reprezentativní uvedení je naplánováno ve Spojených státech v souvislosti s letošním desátým výročím teroristického útoku na New York. Skladba zazní 14. září v newyorském kostele sv. Ignáce z Loyoly.

„O napsání Rekviem mě požádal v roce 2000 můj newyorský přítel. Ani jeden z nás v tu chvíli netušil, co se během mé práce na skladbě stane za rok jedenáctého září,“ vzpomíná pražský skladatel.

Tryzna za oběti terorismu

Ten den se podle něho změnil svět. „Člověku je ale třeba dát naději. Mým velkým přáním je, aby každé srdce toužící po harmonii a šťastném životě na naší planetě bylo naplněno pozitivním očekáváním,“ vyznal se autor při premiéře Rekviem před pěti lety.

Uskutečnila se za účasti mezinárodních uměleckých sil – sólistů, sborů a orchestru – v dómě v německém městě Fulda a patos monumentální kompozice byl tehdy přijat s hlubokým porozuměním vyjádřeným desetiminutovými ovacemi. Podobně tomu pak bylo i při koncertech v Praze a Bratislavě.

Filasovo Rekviem „Oratio spei“, duchovní skladba užívající latinský text mše za zemřelé a úryvky z Nového zákona, je tryznou za všechny nevinné oběti terorismu. Její závěrečná katarze je současně vyjádřením příslibu, že vítězit budou pozitivní síly – že zlo musí být na světě vždy poraženo, což je obecné lidské přání.

Křesťané mohou vyznění díla chápat jako naléhavé vyjádření touhy po životě v pokoji, míru, lásce, touhy po spasení – po království Božím.

Neoromantik

Juraj Filas, pětapadesátiletý český Slovák, docent Hudební fakulty pražské AMU, patří k těm současným hudebním tvůrcům, kteří se nebojí držet se tradičně zakotvených postupů, melodičnosti a jednoznačného a upřímného výrazu. Programově neváhá užít krásu a příjemnost.

Tento posluchačsky „čitelný“ styl bývá nazýván neoromantismem. K tomu u něj přistupuje neskrývané křesťanské přesvědčení o existenci hodnot, které by měly být platné v každé situaci.

Mezi mnoha instrumentálními skladbami, jež napsal pro významné zahraniční sólisty, je možná i proto zcela charakteristický Koncert pro trombón a orchestr Don Quijote aneb Autoportrét.

V současnosti dokončil Filas operu Jana Eyrová na vlastní libreto, vycházející ze známého, již také zfilmovaného románu Charlotty Brontëové. Rovněž píše další vokální dílo, jež se vrací k utrpení Židů v Terezíně a nacistických koncentračních táborech.

Z Mont Blanku do Carnegie Hall

Filas je teď jedním z pěti evropských skladatelů, kteří mají společně napsat symfonii inspirovanou nejvyšší horou Evropy Mont Blancem. Jeho hudba zazněla již v řadě zemí světa.

Ani ve Spojených státech není zdaleka neznámým autorem. V Los Angeles například James Conlon, hudební ředitel tamní opery, který v lednu v Madridu řídil program k sedmdesátým narozeninám tenoristy Plácida Dominga, uvedl v americké premiéře Filasovu orchestrální fantazii inspirovanou koledou Byla cesta ušlapaná.

Jeho kompozici Ohnivý anděl hrála v Carnegie Hall v New Yorku Hudba Hradní stráže a Policie České republiky. A v Carnegie Hall má být v dubnu 2012 uvedena Filasova nová kantáta na text biblické Písně písní.

Juraj Filas bude v příští sezóně rezidenčním skladatelem Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK. Znamená to mimo jiné, že orchestr vedle jeho dalších děl uvede i Koncert pro violu, který na objednávku FOK napsal.

Pro Filasovu hudbu je příznačná silná emocionalita a často až vášnivost výrazu. Podobného ducha je i jeho Krvavé Te Deum, které po přečtení Alexandra Solženicyna věnoval obětem sovětských gulagů. „Skladba však končí chvalozpěvem, oslavou zmrtvýchvstání,“ přibližuje své tvůrčí zakotvení a krédo Filas.