Na klubových Strunách podzimu to rozbalí Ghostpoet, který rapuje za mladé Brity

Na klubové noci Strun podzimu v pražském Roxy se v sobotu bude dít hodně. Na třech pódiích se prostřídá Vojtěch Dyk v roli interpreta barokních árií, jazzový pianista Robert Glasper vystoupí jako lídr hiphopové kapely a varhaník Ondřej Pivec přiveze funkjazzové trio z New Yorku.

Objevem večera se ale má stát rapper Ghostpoet, tajemný snědý mladík z předměstí Londýna, kterého objevil diskžokej Gilles Peterson.

Ghostpoetova debutová deska Peanut Butter Blues & Melancholy Jam vyšla teprve letos na jaře a hned získala nominaci na prestižní hudební cenu Mercury. I když samotnou cenu nakonec obdržela písničkářka PJ Harvey, pro Ghostpoeta to je slušný start.

iHNed.cz: Rapujete britskou angličtinou, ale používáte mnoho amerických reálií. Proč?

Už se za rappera nepovažuji, snažím se hlavně zpívat. Fakt, že se moje texty často točí kolem amerikanismů, je podvědomá pocta hudbě, na které jsem vyrůstal. Také desku jsem pojmenoval podle sladkého sendviče s arašídovou pomazánkou, což je původně americké jídlo. Ale chci, aby mi rozuměl každý, zvlášť když vyprávím o svém životě v Anglii.

iHNed.cz: Vyrůstal jste na předměstí Londýna. Jak jste vnímal letošní pouliční rabování?

Bylo to ostudné a drsné. I když moc dobře chápu, proti čemu ti lidé brojí. Jsem sice starší než oni sotva o pár let, nikdy bych se ale takhle neprojevoval. Víc než dětství u nás na jihu v Tootingu Becu mě ovlivnila doba, kdy jsem chodil na vysokou v Coventry. Studenti tam vůbec neposlouchali současnou hudbu, takže se ze mě stal diskžokej a pouštěl jsem jim muziku jako grime nebo drum’n’bass.

iHNed.cz: Ne každý rapper má běžné zaměstnání. Ještě chodíte do práce?

Už jsem oficiálně umělec na volné noze, ale svou desku jsem nahrával po večerech, když jsem v pět odpoledne přišel z kanceláře.

iHNed.cz: Proto se většina textů vašich písní odehrává v noci?

Noc je magická část dne, ve které se mi lépe pracuje a přemýšlí. Když máte zaměstnání, stejně vám nezbude, než žít po nocích. Mám je rád, jsou klidnější, soustředěnější. Méně věcí se děje a já si připadám bystřejší.

iHNed.cz: Kde jste pracoval?

Měl jsem skončit ve filmovém průmyslu nebo produkci. Moje rodina má kořeny v Nigérii a Dominikánské republice a asi proto mě tlačila, abych si našel normální zaměstnání. Ale považte, z práce mě vyhodili v den, kdy jsem dostal nahrávací smlouvu.

iHNed.cz: Rapujete se zvláštním klidem a tempem, jako byste byl ospalý. Je to stylizace? 

Mluvím a chovám se podobně. Asi to není běžné, ale na pózy v hudebním průmyslu nevěřím. Hudba je pro mě o emocích. Proto začnu dojmem nebo pocitem, napíšu si text a podle něj vymýšlím muziku.

iHNed.cz: Nejste náhodou melancholik? 

Tyhle "škatulky" na mně nesedí. Nechci, aby moje písně zněly ublíženě, ale jen opravdově, i když nějaký smutek ve mě byl vždycky. Nadto je otázka, nakolik je umělecký projev čistě osobní. Moje hudba obsahuje pocity nejen mé, ale také dalších Britů z mého okolí. Snažím se ty pocity chytat na ulicích a vysílat dál, aby každý pochopil, s čím se má generace potýká.

externí video: Ghostpoet - Cash and Carry Me Home