Hudba se začala krást s jánošíkovskými úmysly, říká zpěvák Dan Bárta

Proti nelegálnímu sdílení hudby a přepalování desek vystupoval zpěvák Dan Bárta od chvíle, co fenomén internetového pirátství nastartoval program Napster. Bártovi se ale v tomto prostředí daří přežívat i komerčně, ačkoliv s kapelou Illustratosphere a jazzovým triem Roberta Balzara provozuje hudbu, kterou by mohlo pirátství položit na lopatky.

“Každý nový protipirátský zákon nebo zákaz vede zase jen k dalšímu obcházení, neboť čím tlustší zákoník, tím hůře,” řekl Bárta v rozhovoru s HN.

HN: Před dvanácti lety jste se podílel na osvětové akci federace nahrávacího průmyslu jménem Kopírování zabíjí hudbu. Co se za tu dobu změnilo?

Na památné první album Illustratosphere tehdy Sony napasovalo software, který měl zamezovat natahování dat do počítače, nicméně to se ukázalo jako slepá ulička, poněvadž deska prakticky nehrála v počítačových mechanikách a spíš připomínala jakousi labutí píseň nosiče CD. Pod pirátskou vlajkou se nicméně šířil dojem, že hudba patří všem a že jde tudíž o protest vůči vysokým cenám desek, které krmí jedině vydavatelské společnosti. Většina muzikantů měla z celkového podílu jen okolo 20% zisku a zbytek šel vydavatelství.

HN: To je ale opravdu málo.

Tehdy ale studia ještě nebyla softwarová. Zařídit si nahrávací místnost s dobrým mixpultem a bednami vyšlo na desítky milionů korun a člověk si takové studio pronajímal za deset, dvanáct tisíc na den, přičemž editační možnosti tehdejších softwarů byly chabé: neexistovaly žádné Protools, Logic ani Cubase, a tudíž náklady na výrobu jedné desky - dokonce i bigbítové - se snadno vyšplhaly až na sedm set nebo osm set tisíc.

Takovými penězi žádný bežný muzikant nedisponoval, zainvestovat je proto musela vydavatelská společnost a když se nosič neprodal kvůli sdílení a tehdy hlavně přepalování, byl to průšvih. Z dnešního pohledu se zdá, že si vydavatelské společnosti bránily byznys, byť celý tenhle pirátský kšeft začal z trochu jánošíkovského pocitu, že chci-li si opatřit CD svých oblíbených interpretů nebo se nedejbože zorientovat v žánru, musel bych do toho vrazit desetitísce korun. A navíc, nosič se od vydavatele za zhruba polovinu své konečné ceny na krámě postupuje dále; distributor a prodejce, dokonce i prodavači také chtějí být z něčeho živi.

HN: Ani z toho jánošíkovského pohledu vám to nikdy nebylo sympatické?

Nikdy. Bohužel si myslím, že to není opodstatněná krádež, a přišlo mi to vždy trochu jako socialismus. Dokonce i dnes, kdy studia zlevnila, protože spousta práce se dá vyrobit doma z prefabrikátů, mimochodem často též zpirátěných. A říkat tomu krádež je opravdu na místě: něco vymyslíte, dáte dohromady, investujete do toho spoustu času i myšlenek, a nakonec si to někdo další přivlastní a zveřejní bez zaplacení.

Je to stejné, jako kdyby knihkupec vystavil nehlídané zboží před obchodem a nechal na kolemjdoucích, zda knížku vezmou do ruky a vejdou s ní do krámu, nebo si ji odnesou na základě jakéhosi absurdního dojmu, že obchodník má příliš vysokou marži a nezaslouží si tudíž dostat jakékoliv peníze. O spisovateli a vydavateli ani nemluvě, ani na ně nemysle. Když už kradu, je hezké vědět, že jsem zloděj, hezčí, než si vytvořit rozsáhlou ideologii, aby to vypadalo, že mám na tu krádež právo.

HN: Takže je to zkouška charakteru.

Řekl bych, že obchodní etiky. Takhle, abych blbě nemachroval, taky jsem se učil na kreknutým Photoshopu, ale od určitého věku je to tak nějak podobně nedůstojné, jako dejme tomu jízda načerno v MHD. Desky jsem nepálil ani nestahoval, z důvodu cechovní sounáležitosti, ne z nějakého morálního imperativu. Je samosebou rozdíl mít kopii do auta své holky nebo obchodovat s kradeným zbožím.

HN: Je důsledkem pirátství, že musíte víc koncertovat nebo si říkat o vyšší honoráře?

Stačí se podívat, jak často dnes v Česku hrají velké zahraniční hvězdy. Mezi lety 1989-1995 se dělo máloco, ale dnes už jsme si zvykli, že takový Tom Jones u nás hraje téměř každý rok, i v Brně nebo Ostravě, což dřív nebylo. Všichni, od menších kapel typu Rubiano, Lanugo nebo Květy, až po ty, co kdysi měli milionové prodeje, dnes musí rok co rok vyrážet na turné a mastit. Dokonce i nějaký ten Zbyněk Drda, vítěz jednoho z kol Superstar, prodal své prvotiny zoufalých dva a půl tisíce kusů, a kde je mu dnes konec ví akorát jeho maminka a tatínek.

Že v České republice už po x-té koncertuje Sting nebo že sem přijede hrát Sade je možné jen proto, jak se s pirátstvím v posledním desetiletí roztrhl pytel. Respektive, jak velice, velice poklesly příjmy z prodeje nahrávek. Stojí za povšimnutí, že téměř každý dnes nahrává a publikuje na své vlastní triko, čímž pádem ztratila ideologie pirátské lodi dost důležitý vítr do plachet.

HN: Dnes se živíte muzikou, která rozhodně není středoproudá. Zasahuje vás pirátství méně než popové hvězdy?

Popové hvězdy jsou na tom ještě hůř, protože my alespoň tvoříme pro relativně výjimečné publikum, lidi trochu vzdělanější a kultitovanější, tím pádem civilizovanější a schopné domýšlet si důsledky svých činů. Nějak implicitně chápou, že peníze do desky investuji já sám a že mám-li natočit další, musí mi na ni přispět.

S triem Roberta Balzara i s Illustratosphere prodáváme okolo osmi až devíti tisíc kusů, což je dnes krásné a jsem za to nesmírně vděčný, protože nám to umožňuje držet vyšší standard zvukové a technické kvality. Ale začínající muzikant už nemá šanci prorazit přes nosiče, jejich prodeje a reklamu. Navíc živé hraní je pro nás těžištěm tvorby, to také kdekdo říci nemůže.

HN: A co je řešení? Tvrdší protipirátské zákony?

V tomhle ohledu jsem liberál. Mám pocit, že každý nový zákon nebo zákaz vede zase jen k dalšímu obcházení, neboť čím tlustší zákoník, tím hůře. Spíš se společnost natolik zkultivuje, že, metaforicky, přestane být “in” například utíkat z hospody bez placení. Kdy i osmnáctiletí a dvacetiletí “bez peněz” už se nebudou moci vychloubat, že šli na pivo a utekli bez placení, poněvadž by to bylo trapné.

Je to idealismus jako prase, ale nevidím jiné řešení, věřím, že to možné je. V roce osmasedmdesát třeba nebyl problém kouřit v přítomnosti dětí v bytech, kde žila rodina, nicméně když si dnes kuřák zapálí ve vlastním bytě v přítomnosti děti, každý na něj kouká jako na asociála. Atd.

HN: To se vnímání pirátství opravdu tak posunulo, nebo jste jen idealista ze založení?

Posunula se technologie i způsob realizace muziky a zábavy. I když mu odporují zážitky z koncertů, kde vás z první řady lidí natáčí a pak na Youtube publikují záznamy v naprosto otřesné zvukové a obrazové kvalitě. Tím se ale virtuální prostor téhle blahobytné společnosti zahlcuje natolik, že inflace toho už tak obrovitého množství informací, která způsobí, že už nikdo nebude mít energii a čas se jimi probírat, přijde jistě.

Raději půjde rovnou za jednoduchým, oficiálním, filtrovaným a lehce zpoplatněným zdrojem, který pokryje náklady a dá alespoň minimálně vydělat hudebníkovi, věřím idealisticky, ze založení.

DEBATA: Co si myslíte o počítačovém pirátství, je to krádež? Jsou řešením tvrdé zákony nebo spíše levnější díla a vynechání velkých vydavatelství? Co říkáte na autorské poplatky pro OSA, Dilia? Nejzajímavější názory zde uveřejníme, děkujeme!

Libor T. na Facebooku IHNED.cz

Toto je na delší debatu. Vydavatelství a tzv. ochránci autorských práv nás všechny nařkly že jsme zloději, už jen tím, že musíme platit poplatek na autorská práva z každého datového nosiče, i když na něm budu mít jen sovje data - je zde porušena presumpce neviny, jeden ze základů našeho práva. Jsou to oni, kdo parazitují na umění někoho jiného, a mají z toho zisky, o které nechtějí přijít. nelze se divit, že to mnozí vědomě či nevědomě berou jako předplatné a stahují.
Problém je ve špatném a zastaralém obchodní modelu a cenách, které za to kolikrát "umění" chtějí. je známo, že z prodaného CD má autor/interpret minimum, zbytek jde na přeprodejce a vydavatele, kterému se musel upsat na mnoho let. Jsou zde fungující příklady, jak to udělat, kdy autor/interpret dostal za svůj výkon své a zákazník byl také spokojen.

Jirka S.

Hudba a filmy pro osobní potřebu (sdílení i stahování) se nedá ukrást. Rozdíl je pokud někdo cizím jménem něco cizího propaguje (dělá reklamu, prodává to, vydává to před okolím za své). Sdílení by mělo být bezplatné. Zbavili bychom se nekvalitní hudby, filmů a podobně. Je to umění, není to výrobek... Za umění se vždy platilo ve formě darů, až pokud mělo úspěch u veřejnosti. P

roč to Jarek Nohavica může vydávat zadarmo a Justin Bieber ne??! Který z nich je větší umělec? Který z nich má pro lidstvo větší a smysluplnější přínos a který z nich by se uživil i bez nahrávací společnosti? Který z nich je skutečný a který z nich je umělý? Lidé vždy objevovali umělce sami od sebe. V době sociálních sítí a internetu by to fungovalo přímo dokonale a také funguje... Můžeme vypnout internet a sdílet si mp3 a filmy zase z ruky do ruky po DVD. Můžeme zrušit DVD a počítače a budeme používat VHS, můžeme zrušit všechny výdobytky moderní doby a budeme si písníčky zpívat a příběhy vyprávět. Všechno je to jen byznys

Antonín N.

Podle mě je problém v monopolizovaných nahrávacích společnostech a distribučním řetězci. K autorovi se dostane jen zlomek peněz, zatímco nereálně vysoká cena končí u neznámých akcionářů. Reálná cena by se, podle mě, pohybovala do 10 ,- Kč za audio CD, do 5,- Kč za album v mp3, stažené z internetu. Pokud by byly monopoly rozdrceny, věřím, že by schopní autoři měli dostatečně vysoké bohatství, resp. bylo umožněno schopným autorům prorazit na trh...

Petr Vojtěch, Liberec

Počítačové pirátství je trend posledních 20 let. Hlavním problémem je nevyspělost pirátů a průhledné až dětinské argumenty. Nyní je hlavním opěrným bodem (ať už je to hudba, film nebo hra) moc vysoká cena. Piráti se často obhajují, že vlastně krást musí, protože na to jednoduše nemají dostatek peněz (přirovnávají to ke krádeži z hladu atd.), ale o srovnání s krádeží v obchodě nechtějí ani slyšet, protože jako další opěrný bod vidí, že samotným tvůrcům neškodí.

"Virtuální krádež není krádež", což je samozřejmě hloupost. Můj názor je takový, že když se bavíme o zábavním průmyslu, tak platí jednoduché pravidlo - když na to nemám, nebudu to mít. Když nemám na to, abych si koupil novou počítačovou hru, tak ji neukradnu, ale prostě ji oželím. Mohu si počkat na slevu. Stejně tak když nemám na vstupenku do aquaparku, nepůjdu tam. Nejde tu o život, je to pouhá zábava. (o přežití jde tvůrcům :))

Matěj B., Praha

Myslím si, že v současné době, kdy nosiče CD prakticky ustupují a většina lidí poslouchá muziku v mp3, byl donedávna největší problém v tom, že muziku v tomto formátu nebylo možné jednoduše a nekomplikovaně koupit. Ano, existovaly nějaké elektronické obchody s hudbou, ale se všemi svými komplikacemi a omezeními bylo stejně vždy "jednodušší" tu mp3 sehnat někde "bokem"..

Myslím, že pokud se u nás uchytí třeba skvěle fungující iTunes store natolik, že na něm bude k sehnání většina vycházejících titulů, spousta lidí nebude mít problém za to těch pár korun zaplatit, když se jim to vyváží komfortem, se kterým se snadno - snadněji, než kdyby to někde hledali k ukradení - k té muzice dostanou.. Ale možná sem jenom idealista :)

Jan D.

Pirátství tu bylo, bude a je. Problém spočívá v tom, že hudební a filmový průmysl totálně zaspal dobu. Časy, kdy si lidé kupovali CD/DVD je pryč, jelikož zákazníci nechtějí a nepotřebují mít fyzické CD/DVD, ale chtějí poslouchat hudbu. Nejsou ochotni platit jednorazové vysoké poplatky za CD/DVD, které po několika dnech odloží do šuplíku, chtějí poznávat novou hudbu/filmy (které navíc u nás nejsou vždy dostupné), což umožňují současné možnosti internetu. Z těchto důvodů jsou ve světě úspěšné služby jako Spotify, Google Music, Amazon Prime, které nabízejí za pravidelný poplatek přístup k celým knihovnám hud./film. průmyslu. To je cesta spolu s koncertováním

Pan Bárta mluví v této souvislosti o socialismu. Pravdou je, že socialistou je on, jelikož zneužívá státního monopolu na autorská práva. Pardon, ale poplatky ze všech paměťových zařízení, ochrana 70 let po smrti autora, monopol kolektivních správců. Toto jsou skutečné problémy umělců. Monopol je inherentni antipod každého tržního prostředí. Jestli se pan Bárta považuje za liberála, tak by měl bojovat proti systému.

Pavel, Praha

Těch rovin je více.
1) Osobně mám problém s koupí zajíce v pytli. Stahuju dost, ale taky dost mažu. Klasický postup je stáhnout desku, dát tomu jeden poslech a když mám pocit, že se vyplatí se k ní vracet, kupuju mp3, v případě domácích artistů jdu do CD (naposledy Floex, Mythematica), právě z důvodů "cechovní sounáležitosti", jak píše D. Bárta - zmínění pánové jsou moje generace, skládají hudbu na kterou rád zajdu i na koncert, pohybují se v podobném kulturním prostředí, atd.
2) Navíc je myslím validní argument, že někdy není šance originál sehnat (u okrajových žánrů jako je ambient např.) a někdy je velký problém je sehnat i "ilegálně". Digitální distribuce u okrajových žánrů stále ještě funguje podle plotu a svého času byl soulseek jediná možnost jak se dobrat USA intepretům jako A produce, James Johnson, Rudy Adrian atd.

Václav

Podle mě je budoucnost distribuce hudby na internetu, jak to třeba ukazuje web cdbaby.com, kde jsou k mání alba interpretů ke stažení za cca 10$, což si dneska může dovolit většina lidí i v ČR, a z těch 10$ jde 91% přímo k interpretovi.

Mě osobně na dnešní distribuci hudby, filmů a autorské tvorby celkově nejvíc vadí to, že svýma penězma sponzoruju mnohdy víc distributory, než umělce, přičemž distributoři většinou lpí na distribuci překonanými a zastaralými kanaly, jako jsou CD, DVD, mnohdy i Kina a Televize, místo toho, aby se přizpůsobili době a nabízeli produkty přímo konzumentovi s minimálními náklady na internetu a s tím i s menší marží a menší finální cenou.

Ivo Stružinský

Pirátství je vytvoření "potenciální škody", nikoliv krádež, to zaprvé. Zadruhé, pokud někdo něco stahuje a kopíruje, je opravdu dobré, když to bere tak, že dělá něco nelegálního a ne aby se schovával, za nějaké rádoby ideály.

Řešení není ani jedno z výše uvedených, žijeme v nové době, a ta vyžaduje úplně nové modely, ne jen úpravu těch starých. Dnes se například velice osvědčují obchodní modely Hulu, Netflixu nebo Spotify, jenže ani jednu z těchto společností nechtějí "ochránci" autorských práv pustit na náš trh. U nás si prostě furt někdo představuje, že internet vyjde z módy a všechno bude zase jako kdysi. A je mi líto, jsem ochoten za hudbu/filmy/knihy zaplatit, když mi je někdo dokáže moderní cestou nabídnout. Když je pro mě rychlejší si album stáhnout, než ho shánět v obchodě, případně se ho snažit objednat ze zahraničí protože nějaký hlavou vymyslel, že u nás ho mít nebudou, tak už to ani není otázka peněz...

Roman, Praha

Dan Bárta je zcela mimo realitu. Nejenže píše nesmysly - ProTools tu jsou samozřejmě již od roku 1990, ale také míchá pojmy s dojmy: tzv. "pirátství" není ničím jiným, než problematikou postavení jednotlivce vůči korporaci. Korporace prostřednictvím pirátských subjektů, jako např. v ČR OSA protlačily zcela absurdní zákony (poplatky za PRÁZDNÁ digitální média, autorská práva 70!!! let po smrti a podobně). To přeci nemá s ochranou investic nacpaných do konkrétních projektů společného VŮBEC NIC!!!

Rovněž dělení poplatků z těchto organizací je podivné: vaše věci hrají dnes a denně rádia v celé zemi a v příjmech od OSA máte řádově stokoruny, zatímco přijede kdosi 2 hodiny máchá rukama v divadle a dostane od OSA statisícový honorář. To rovněž nemá společného se skutečným odrazem zásluh či finančních investic VŮBEC NIC!!! Prostě tyto zákony je potřeba zrušit a absurdní prostředí nahradit něčím, co založil Apple: platit budu to, co spotřebuji, tedy úplně stejně jako s rohlíkem na krámě. Koupím si rohlík za nějakou tržní cenu. Pokud mi bude připadat cena moc vysoká, obejdu se bez rohlíku. (... )

Je tedy potřeba změnit pohled na věc, žádná krádež se zde apriori nekoná, je to věc souboje svobodného trhu versus korporativismu (fašismu). Stejná situace je i v ostatních oblastech našeho života: korporace se nechovají jako kapitalistické společnosti s přímou vazbou na zásluhy a volný trh, protože jim státy prokazují "ochranu" ve jménu čehokoli právě proti volnému trhu a zásluhovosti. Na srozuměnou: jsem majitelem malého hudebního vydavatelství, nikoli aktivním "pirátem"...

Pavel Hrubý, Plzeň

Je to krádež bez diskusí! Autorské poplatky pro OSA a Dilia jsou v pořádku - chrání duševní vlastnictví umělců!

Velké téma o pirátství si můžete přečíst v pondělních Hospodářských novinách. Dozvíte se, kdo je pirát a kdo dnes vlastně vydělává na hudbě? Přečíst si můžete rozhovor se spolumajitelem serveru Ulož.to, který umožňuje bezplatné šíření licencovaného obsahu.

• Diskuse
• Celkem 354 příspěvků