Van Halen se po 28 letech našli v plné síle. Natočili skoro rockovou učebnici

Van Halen vydali novou desku! Větší senzaci rocková scéna letos zažije jen těžko. Své poslední album totiž jeden z nejlepších kytaristů všech dob Eddie Van Halen a jeho parta natočili před čtrnácti lety. Bylo nejspíš nejslabší, které kdy dali dohromady, a říkalo se, že jde o jejich labutí píseň.

Od té doby jejich lídr přemohl rakovinu jazyka a těžkou artritidu, kvůli které nemohl vůbec hrát. Absolvoval operaci stehenního kloubu, bojoval s alkoholem. Stihl se znovu oženit, rozejít se s dlouholetým baskytaristou Michaelem Anthonym a vycvičit na jeho post svého syna Wolfganga.

Kupodivu, občas přitom také vystupoval, i když na postu zpěváka nepravidelně rotovali všichni tři, se kterými dosud dělal - Sammy Hagar, Gary Cherone a David Lee Roth. Poslední jmenovaný je také staronovým frontmanem Van Halen na nové desce A Different Kind Of Truth. S kapelou natáčel poprvé od roku 1984!

Boje o přízeň publika

Dlouholetá válka Eddieho Van Halena se sólovými zpěváky má svou logiku. Je zakódována přímo v podstatě kapely, v níž exhibicionistický kytarový pyrotechnik neustále bojuje o přízeň publika se stejně exhibujícím zpěvákem. To, co má být divadélkem pro fanoušky, se časem stává skutečností. Pocit až nesnesitelné konkurence vede k tomu, že až příliš výrazný zpěvák dostane od šéfa kapely padáka.

Jenže i Van Halen dobře ví, že bez velké zpěvácké osobnosti je jeho kapely jen půl, a tak mu nezbývá než vzít některou z nich znovu na milost. To, že z trojice svých úhlavních nepřátel znovu zvolil Davida Lee Rotha, bylo moudré. Znamenalo to návrat hluboko ke kořenům, do světa velkolepého rockového megalomanství poloviny sedmdesátých let.

Tehdy byly ve skladbách Led Zeppelin, Deep Purple nebo Queen stále ještě přítomny prvky blues a rock'n'rollu, knoflík s hlasitostí musel být až nadoraz a slova jako romantika a něžnost používaly jen děti.

Jedno nekonečné kytarové sólo

David Lee Roth se netají tím, že nejméně šest písní, které se na Different Kind Of Truth objevily, vychází z náčrtů a nezrealizovaných demosnímků z let 1975-77. Jak jinak také přenést atmosféru sedmdesátých let do dneška, aniž by to skončilo tak neurčitě jako v pokusu Queen s Paulem Rodgersem před několika lety? Navíc to byla doba, kdy letěly skladby se silnými kytarovými riffy a výraznými předehrami, jejichž oprášení po zhruba pětatřiceti letech je jednou z nejsilnějších devíz, které nové album přináší.

Způsob, jakým startují například skladby Tattoo nebo You And Your Blues, je ohromující - jsou to vzorné ukázky toho nejpompéznějšího a nejefektnějšího rocku, jaký kdy vznikl. Co se týče Van Halenových sól, lze říci, že album je jeho jedním nekonečným sólem s desítkami barev, odstínů a triků, nad kterým občas dravě zpívá skoro šedesátník David Lee Roth své mužné slogany.

Největší posluchačovu pozornost uprostřed vichřice řízných skladeb si zaslouží Honeybabysweetiedoll, efektně postavená na kytarových efektech, které připomínají střední pasáž Whole Lotta Love od Led Zeppelin.

Pětihvězdičková deska

Lepší produkci, než odvedl John Shanks, si můžeme jen těžko představit. Plný zvuk, dokonalá čitelnost jednotlivých nástrojů při jakékoli hlasitosti, pestrost skladeb, zběsilá energie, do detailu dotažená aranžmá a hlavně jasná čitelnost toho, co Van Halen chtějí a dělají - to všechno jsou rysy skoro pětihvězdičkové desky.

K dokonalosti jí chybí jen jediná věc - už dávno to není revoluce, která by něco na hudební scéně změnila. Nicméně jsou chvíle, kdy k dění na rockové scéně víc řekne návrat do minulosti než hledání nových cest. A právě to se Van Halen tentokrát povedlo.

video: Podívejte se na Tatoo, první singl hardrocerů Van Halen po 27 letech

• Diskuse
• Celkem 1 příspěvků