reklama
reklama
3. 4. 2012 | poslední aktualizace: 22. 4. 2013  00:22
Recenze: Do popu se vrací sexy hlas

Soulový Michael Kiwanuka vrací do popu sexy hlas, okouzlí běžné posluchače i znalce

Michael Kiwanuka vyrůstal v severním Londýně v rodině, která utekla z Ugandy před diktátorským režimem prezidenta Idiho Amina. Od dětství hrával na kytaru a zpíval. Jeho písničkám dodává jisté kouzlo krásný hlas se sametovým zabarvením.
Josef Vlček
hudební novinář
Sametový hlas a akustická kytara, to jsou hlavní zbraně Kiwanukeho, který získal cenu BBC Sound of 2012
Sametový hlas a akustická kytara, to jsou hlavní zbraně Kiwanukeho, který získal cenu BBC Sound of 2012
foto: Universal

Triphopový trend je už pět či sedm let z módy, ale přišla jiná zajímavá vlna. Znechucení vykonstruovanou a málo senzitivní elektronickou hudbou probudilo zájem publika o přesný opak.

Vynořila se Adele a po jejím fenomenálním úspěchu Lana del Rey a teď Michael Kiwanuka.

Pětadvacetiletý Londýňan, který v lednu získal cenu BBC Sound of 2012, udělovanou talentům, které se vyplatí sledovat, právě vydal svůj pozoruhodný debut, pojmenovaný podle jeho největšího hitu Home Again.

reklama

Specifickým rysem nové generace je návrat k retrosoundu, často až před Beatles, a ke klasické písničkářské tvorbě. Jsou to folkaři se soulovým cítěním, ale ještě si hledají pozici na hudební scéně.

externí video: Michael Kiwanuka - Home Again
Michael_Kiwanuka_-_Home_Again

Adele je víc písničkářka, Kiwanuka naopak spíše soulový zpěvák. Důležitý je u nich odpor k samplování a elektronickým efektům, stejně jako snaha stavět na co nejjednodušším vyznění písní. Jsme tam, kde byl trip hop, než se utopil v elektronických omáčkách.

Duše Angličana

Anglický soul, na který Kiwanuka navazuje, byl vždy trochu jiný než americký. Na ostrovní odnoži se podepsalo méně gospelového zpěvu, ale o to víc jej ovlivnil britský pop rock. Černí angličtí souloví zpěváci se Sealem v čele, kteří se začali vynořovat zhruba před dvaceti lety, si zvolili zjemnělou formu.

A ta rozkvetla v triphopové vlně, kdy rockové kapely angažovaly lokální soulové zpěváky. Skye Edwardsová z Morcheeby, Tricky nebo Daddy G z Massive Attack přinesli do elektronické hudby hladivé nebo důvěrně šeptavé hlasy a projev ovlivněný kultovním anglickým písničkářem Nickem Drakem. Byl to první druh soulu, který se nebál vysunout do popředí akustickou kytaru.

Ani Kiwanuka se nebojí. Na svém albu pracoval s producentem Paulem Butlerem, který si libuje v retru šedesátých let a v různých ohlasech folkové hudby. Butler využil toho, že Kiwanuka, ač soulový zpěvák, hraje výtečně na akustickou kytaru, a právě ji postavil do centra instrumentace skladeb. Akustická kytara jeho písně zjemňuje a podtrhuje jejich elegickou a nostalgickou náladu.

Album Home Again má dvě roviny. Na jednu stranu je to příjemný písničkový pop rock, který svou elegancí a jemností snadno okouzlí i nejběžnějšího posluchače. Pro znalce moderní hudby je zase požitkem sledovat všechny vlivy a osobnosti, které se na Kiwanukově akustickém soulovém projevu podepsaly.

Najdeme stopy Radiohead, ale také Van Morrisona nebo Seala. Pamětníci zlaté doby soulu ze šedesátých a sedmdesátých let si vychutnají pěvecké i aranžérské postupy, které mají Kiwanuka s Butlerem dokonale naposlouchané. Aby jejich folk-soulový crossover byl ještě jemnější, použili v několika skladbách lehce jazzové dechy. Prostě čirý eklekticismus.

Pro nové styly není doba

Je neuvěřitelné, jak dovedli ve skladbě Tell Me A Tale sešít stylové prvky známé z pop jazzu, z půl století starých skladeb Burta Bacharacha a ze smyčcového Philly Soundu.

V písni Rest objevíme dokonce kapku raycharlesovského country a v Bones je vloženo něco až z padesátých let způsobem, který připomene, jak s touto dobou koketovala Amy Winehousová. A všechno to drží pohromadě, zní nově a vkusně.

externí video: Michael Kiwanuka - I'm Getting Ready
Michael_Kiwanuka_-_I_m_Getting_Ready

Kiwanuka má krásný hlas. Jeho sametová příchuť připomíná nejlepší momenty Marvina Gaye. Je v něm gospelový nadhled Billa Witherse. V I´ll Get Along cítíme čarování hlasem, jak ho už čtyři desítky let obdivujeme u Al Greena. Dokáže s ním hladit jako Seal, a když je třeba, dát mu naléhavost Otise Reddinga.

Zdá se, že Kiwanukův debut zní přes svou nespornou kvalitu "jako od těch, co tu byli už předtím". Čím je řečiště populární hudby širší, tím eklektičtější její nové hvězdy jsou. Na vytváření nových stylů není dobrá doba a předchozí generace velkých mistrů zanechala tolik inspirace, že je lákavé se k ní vracet.

Možná je to teprve odrazový můstek k něčemu novému. Kiwanukově generaci tak zatím aspoň díky za to, že vrací do populární hudby skutečné nástroje a sexy hlas.

Autoři: Josef Vlček
reklama
Zobrazit náhled
Zbývá 1000 znaků
Nevhodný příspěvek ()
Tento příspěvek byl redakcí označen jako nevhodný.
Zobrazit diskusi
Nejčtenější
reklama
reklama
reklama
reklama