Metallica jako obvykle v Praze nezklamala. Jen málo světových kapel dokáže zcela zaplnit stadion pražské Slavie a potěšit publikum především svým hudebním výkonem. Jistěže ke konci přišla řada také na nezbytný ohňostroj, plameny a laserové efekty, ale po dvě třetiny dvouhodinového show se nezbytná zadní projekce koncentrovala jen na zaznamenávání brilantní práce čtyř muzikantů.

Praha viděla světovou premiéru nového koncertního programu ze série 2012 European Black Album Tour, jehož podstatou se stala koncertní realizace nejslavnější desky klasiků thrash metalu, takzvaného Černého alba z roku 1991. Živé rekonstrukce nejvýznamnějších alb jsou součástí aktuálního módního trendu, zvláště mezi dlouho existujícími nebo často koncertujícími kapelami, které tím obcházejí fakt, že intervaly mezi novými deskami jsou delší než intervaly mezi turné.

Cvičilo se na podzim

Rekonstruovat na pódiu jedenáctkrát platinové Black Album, pátou studiovou desku v chronologii souboru, nebylo pro Metalliku nic těžkého. Mezi dvanácti písněmi je pět jejich pravděpodobně nejznámějších skladeb, bez nichž se soubor už léta na koncertech nemůže obejít. Většinu ostatních pak skupina nacvičila už na podzim, když připravovala velké třídenní vystoupení k třicetiletému výročí své existence. Jistou zvláštnost však provedení Černého alba mělo.

Kdo po půlhodinovém úvodu, kdy se Metallica v pěti skladbách z jiných desek „rozcvičila“, očekával první akordy legendárního Enter Sandman, byl překvapen. Přišlo The Struggle Within, což je naopak závěrečná píseň pověstného 252. nejlepšího alba všech dob. Následovalo My Friend The Misery a The God That Failed… Metallica totiž hrála svou desku od konce!

Mělo to svou logiku. Zatímco na albu bývá zvykem umístit největší hity hned na začátku, protože v prodejně si zákazník taky přehrává desku od první písničky, koncert musí naopak největšími hity vrcholit.