Stingův krasodušný návrat k base měl grády, i když se rozjížděl pomalu

„Tak zahraje ještě Roxanne?“ ptali se diváci po druhém přídavku parádního Stingova koncertu. Šedesátiletý baskytarista a zpěvák je zklamal a místo své nejslavnější skladby nechal pustit do reproduktorů jen uším lahodící a duši zklidňující kompozici Thanksgiving od George Winstona.

Publikum však chybějící melodie Roxanne a Fragile zase tak moc nepostrádalo. Skoro dvouhodinová porce muziky měla i bez obou populárních písní slušnou úroveň a místy i pořádné grády.

Dost už té kaše

O Stingovi nebylo v posledních letech moc slyšet. Poslední autorské album Sacred Love natočil v roce 2003 a po něm vydal dvě desky jakoby mimo hru – adaptace loutnových skladeb anglického renesančního skladatele Johna Dowlanda a rozporuplnou vánoční kolekci If On Winter's Night, kterou v roce 2010 označilo několik internetových serverů za nejhorší vánoční desku všech dob.

Neodvázal ani pokus znovuobnovit jeho dávnou kapelu The Police a také překultivované turné se symfonickým orchestrem Symphonicities nepřineslo očekávané nadšení. Spíš se mluvilo o nastavované kaši a slepých uličkách. Pražský koncert byl proto zajímavější než všechna jeho předchozí vystoupení. Čekal se návrat k rockovým kořenům – a ten opravdu přišel.

Superskupina, jež rozbíjí krasodušno

Sting se objevil s malou, ale nabušenou sestavou. V začátcích sólové dráhy oblíbený sopránsaxofon nahradily efektní housle Davida Tickella. Dominic Miller je už dlouhá léta Stingovo druhé já a jeho oscilace mezi až sprostým jazzem a křehkou newageovou hudbou je přesně to, co koresponduje s širokým stylovým záběrem kapelníka.

Bývalý Springsteenův varhaník David Sancious je znám jako jeden z nejžádanějších studiových muzikantů na světě. Blýskl se několika fantastickými momenty, kdy „vařil“ jako kdysi Jimmy Smith nebo nabízel lahodně znějící zvuky elektronického keyboardu.

Dalším členem Stingovy superskupiny byl legendární bubeník Vinnie Colaiuta. V prvním plánu poněkud hřmotný, ale svým razantním přístupem schopný rozbít jisté krasodušno, k němuž je Sting vždy připraven směřovat.

Tato sestava, doplněná vokalistkou Jo Lowryovou, je zodpovědná za jednu z nejlepších verzí Fields Of Gold, v níž se harmonicky snoubila rocková energie s křehkým keltským písničkářstvím. Ostatně, i aranžmá a provedení další balady Shape Of My Heart patřilo k tomu nejlepšímu, co jsme během večera slyšeli.

fotogalerie: Druhý letošní koncert Stinga v Praze přilákal na 13 tisíc lidí

Pár stehů by stačilo

Stroj se rozjížděl nečekaně pomalu. Obligátní All This Time, kterým kapela začínala, působilo trochu nekoncentrovaně a kapela se naplno rozjela až při třetí skladbě Englishman In New York. Sting se pak volně procházel katalogem svých písní, střídal známé věci od The Police s klasickými hity a věcmi ze své zatím poslední autorské desky.

Nevynechal ani kultovní skladby, uctívané svými pravověrnými fanoušky, jako I Hung My Head (oblíbený song Johnnyho Cashe) nebo ve vysokých obrátkách zahraný filmový hit Demolition Man. Nepřekvapí ale, že publikum nejvíce ze všeho kvitovalo, když se objevila některá známá, do reggae zabarvená skladba od The Police.

Byl to celkem dobrý koncert, ale v duchu, až někde v koutě zněla otázka, zda přece jen slovutnému baskytaristovi neujel vlak. Tím, co dělal v osmdesátých a devadesátých letech se zařadil do kategorie umělců, kdo určují cestu, na které jsme podvědomě přísnější než na jiné. Snad to byl strach z překročení vlastního stínu nebo z opakování se, ale těch deset let na vedlejší koleji je trochu znát. Sting je jako váš oblíbený zimník. Máte ho rádi, je příjemný na dotyk, ale už si ho bojíte vzít ven, protože vám připadá tak trochu z módy. Pořád ještě stačí pár stehů a všechno bude znovu „in“.

Takhle hrál Sting v pondělí Every Breath You Take (autor: Pavel Hrádek)

video: Takhle hrál Sting v pondělí Every Breath You Take

V 02 areně došlo také na píseň Shape of My Heart (autor: Pavel Hrádek)

video: Poslechněte si, jak Sting dojal O2 arenu písní Shape Of My Heart

• Diskuse
• Celkem 1 příspěvků