Hvězdný Wainwright na Colours: Jsem slavný, úspěšný, někdo by řekl až božský

Na největší scéně letošních Colours of Ostrava vystoupila hned první den festivalu jedna z jejich největších hvězd. Americko-kanadský skladatel, zpěvák a klavírista Rufus Wainwright zavítal do areálu vítkovických železáren v rámci svého turné k nové desce Out of the Game.

"Myslím, že moje hudba je solidní, stejně jako ostravské železárny" řekla mimo jiné zámořská hvězda v rozhovoru pro HN.

Cítíte se mimo hru?

Někdy. Tenhle měsíc mi bude už devětatřicet let, mám dítě, mám snoubence. To je přesně ten bod, kdy se člověk musí začít rozhodovat, co udělá s druhou polovinou svého života. Takže jo, někdy si tak připadám. Ale tak jasně. Jsem poměrně úspěšný, na druhou stranu žádný umělec nikdy nemá pocit, že je jeho práce dokončená a dokonalá. Dokonce ani Madonna si nemyslí, že všechno co udělá, je perfektní. Taky proto je asi čím dál tím bláznivější…

Pocházíte z rodiny, která je známá svými spory. Myslíte si, že tím byla vaše hudba někdy výrazněji ovlivněna?

Je pravda, že jsme měli s rodiči a sestrou velice těžké vztahy, zvláště s mým otcem. Ale vybili jsme si to skrze naše písničky na jevišti, čímž jsme ze sebe uvolnili obrovské množství energie. Takže ano, moje hudba byla hádkami v rodině hodně ovlivněná, ale teď už je to lepší.

Už v patnácti jste byl nominován na první cenu, vaše debutové album bylo časopisem Rolling Stone označeno za jedno z nejlepších v roce 1998 a před třemi lety jste byl dokonce nominován na cenu Grammy. Zažil jste vůbec někdy v hudebním životě neúspěch?

Jsem slavný, úspěšný, někdo by řekl až božský. Ale zase jsou tady jiní lidi, kteří mě nechápou a absolutně nerozumí tomu, proč se na mě vůbec někdo dívá. Je to asi jako s mojí operou. Někteří kritici ji vychvalovali do nebes a někteří se na ní zase vrhali s noži. Je to asi úděl každého umělce, aby měl své fanoušky a odpůrce, takže záleží na tom, koho se zeptáte. Já sám si samozřejmě myslím, že jsem úžasný!

Když mluvíte o své opeře Prima Donna, nelákalo vás si v ní zazpívat?

Já nemám hlas na to, abych zpíval s orchestrem bez mikrofonu. Takže ne. U opery si radši užívám, když jsem v publiku. Mým snem je být jako Richard Strauss. Po premiéře jeho opery Elektra zůstalo obecenstvo úžasem úplně potichu, přičemž Strauss vstal a řekl: Jo, to bylo celkem dobré.

Když vás tedy baví být autorem opery, chystáte další?

Ano, chystám, ale nic vám o ní neřeknu. Zatím je to tajemství.

Někteří lidé mluví o vaší hudbě jako o Popeře nebo o Baroque popu. Co si o takovém označení myslíte?

Asi je to trefné. Ve čtrnácti jsem se na opeře stal závislý. Operní hudba byla vždycky mojí inspirací. Já chci ale být hlavně dobrý skladatelem, nemůžu lidi vinit za to, do jaké škatule mě zařadí.

Jak byste popsal svou hudbu vy?

Pane jo, to je těžká otázka. Já si myslím, že je solidní. Stejně jako ta továrna, v jejímž areálu se nacházíme.

V roce 2008 jste založil ekologickou organizaci Blackoutsabbat. Inspirovala vás k tomu nějaká konkrétní událost?

Spíše šlo o nějaký můj dlouhodobý zájem. Popravdě jsem se ale v poslední době více zajímal o rakovinu, na kterou přede dvěma lety umřela má matka. Od té doby jsem se snažil vybírat peníze na výzkum léčby rakoviny a ekologii jsem odsunul na vedlejší kolej. Teď je ale dobrá chvíle se k projektu Blackoutsabbath vrátit, protože mi přijde, že je asi nejteplejší léto v historii lidstva.

Ve svém životě jste potkal mnoho velkých hudebníků, jako je Sting nebo Antony and the Johnson’s. Na koho z hudebního světa vzpomínáte nejraději?

Určitě mám hrozně rád Burta Bacharacha, kterému jsem pomáhal s částí alba At This Time. Podle mě je to jeden z nejlepších žijících skladatelů, producentů a navíc je to úžasný klavírista. Na spolupráci s tímto skvělým člověkem budu vždycky s radostí vzpomínat.