Springsteen, McCartney a vypnuté mikrofony

Od našeho zpravodaje ve Velké Británii – Teprve nekompromisní stopkou od pořadatelů v sobotu skončil koncert Bruce Springsteena v londýnském Hyde Parku.

Pětašedesát tisíc zablácených Britů (dívky prozřetelně v černých punčoškách a holinkách v národních barvách) si s řečeným Bossem v jeden okamžik sborově zpívali o starých dobrých časech Glory Days, načež zvuk kapely začal rychle odvlávat ve větru, až z gestikulujícího, jančícícho Springsteena na pódiu nezbyla nic než komická, nemluvná figurčička.

A Boss se jen mlčky poklonil, naposledy upřel pohled na tu nezměrnou masu – tříkilometrový, černočerný pás desítek a desítek tisíc, za nimiž v dálce jako oheň plápolá obzor londýnských mrakodrapů – a byl ten tam.

A s ním i druhý večer festivalu Hard Rock Calling, ze kterého se domů čvachtalo tak, že by se skoro dalo plavat.

Ohňostroj pro Bossisko

Od nezastavitelného Bossiska tu neodvrátil oči ani ten, kdo před pár dny přihlížel koncertu v Praze. Na rozdíl od něj tu Springsteen (až na čestnou výjimku) nehrál na přání z publika a dobrou polovinu vystoupení strávil v ostrůvku před prvními řadami, kam na procházku do deště k nelibosti kapely opakovaně tahal všechny od kytaristů až po dechovou sekci.

A pak samozřejmě hosté: čerstvý sedmdesátník sir Paul McCartney na pódium vpadl ve chvíli, kdy z třicet metrů vysoké stage létaly oslavné rachejtle, a společně s Bossem pak ohňostroj doprovodili beatlesáckou klasikou I Saw Her Standing There i evergreenem současného turné, raným rokenrolem Twist and Shout. A také že Britové twistovali jako diví.

Podstatnou část koncertu na pódiu strávil i od rány sólující a přirozeně charismatický Tom Morello, někdejší dacan z Rage Against The Machine a dnes asi nejviditelnější rozhněvaný muž z hudebního podhoubí hnutí Occupy. Který tu již během vlastního odpoledního setu v kšiltovce a se španělkou kolem krku připomínal sté narození Woodyho Guthrieho, učil publikum své rebelské písničky proti bankéřům a nechal se fotit ze všech stran, aby bylo vidět na jeho kytary (“Ozbrojte bezdomovce!” stojí na jedné a vedle “Jsem černý Spartakus!”).

Když ale po monologu o obětavých korejských pracantech Morello na pódium pozval levičácké odboráře z řad britských hasičů, jejichž nepočetné hloučky už několik dnů na protest kropí londýnské ulice, působilo to už lehce překombinovaně. A stejně tak vlažná reakce z řad dávala tušit, že tohle rozhodně není žádný Woodstock.

Bahenní bitva v šapitó

Hard Rock Calling ale zdaleka není jen o hvězdách. Docela zájem panuje i o druhou stage, jakýsi stan, v němž organizátoři (stejně jako po celém parku) nechali rozsypat dřevotřísku vsakující vodu, a tak to tam s prominutím páchne jako v cirkusovém šapitó. V pátek stage patřila tvrdší hudbě, a například nekompromisní, černí velšští fakeři Skindred se s ní rozhodně nemazlili: hned při první písničce publikum poslali ke všem čertům a následně jej pobízeli, aby rozbilo držku každému, kdo netančí.

Tak daleko to samozřejmě nedošlo, ale když sebou pár mladých Britů v náladě venku prásklo do obří kaluže, začalo mezi spořádaným davem hrát dost divokou bahenní bitvu a pár smrdících hromádek poslalo i k opodál stojícím zástupcům gangu Hell’s Angels, ve vzduchu to povážlivě zhoustlo.

V sobotu už byl ale všude klid a na druhé stagi především Dawes, což jsou takoví o fous mladší bratři Avett Brothers: sympaticky angažovaná čtyřčlenná kytarovka, kterou i v baladách vevnitř bezvadně probouzí klávesy a jejíž frontman je jasný vypravěčský talent. Ale skvěle sem sedlo i soulové rockabilly Garyho Clarka Jr, který měl v triu mohutný zážeh a v kytaře neobyčejně nápadité bluesové figury.

Úderka z Ghany

Někdo si festival užívá tak, že jako motorová myš běhá z jednoho rohu Hyde Parku na druhý, a jiný si svých pět švestek vykydne na prvním volném místě, z rodinného batůžku vytáhne zavařený koláč a piknik může začít.

Tahle polehávající, chroupající a nejméně militantní ze všech částí publika to má celý víkend nejblíž na třetí stage nazvanou Hard Rock Rising, což je v podstatě jedna obří soutěž, jež začíná na okresní úrovni a přes nejrůznější internetové sítě posléze vrcholí v kavárnách značky Hard Rock, až konečně ti nejlepší z nejlepších vystoupí v celodenním bloku na festivalu.

Je to šance, jak oslovit nové publikum či jak si svoji muziku nechat opoznámkovat muzikanty už dávno hotovými (například Springsteenovým kytaristou Stevenem van Zandtem), a soudě dle nevyrovnané úrovně místních účinkujících by to tu nejspíš rozbořily i půlnoční úderky z klubu Vagon.

I když třeba ghanská Konkoma, funkční malý orchestr a zároveň jediná etnická hudba na celém festivalu, tu šlapala už jako velmi důmyslný, dobře promazaný strojek.

Kdybych byl pes...

Když si člověk uvědomí, že v Hyde Parku za jedno odpoledne hraje čtyřiadvacet kapel, začal by si nejraději trhat vlasy hrůzou – protože vše se to v žádném případě nedá stihnout. A den ode dne se tahle frustrace na publiku všelijak podepisuje: včera tu v rohu posedávala skupina meditujících divoženek, které v tlapách s dlouhými nehty třímaly čarodějnické jointy a znovu a znovu zabodávaly oči do jakýchsi neviditelných létajících talířů na nebi.

A při koncertu Iggyho Popa ze sebe pro změnu jakýsi prošedivělý stařík serval košili a začal tu obličejem rýt v bahně, volaje: “Prrr-a-sátkooo!”.

I když neustále svlečenému Iggymu Popovi se musí nechat, že tyhle pudy v lidech tak trochu sám probouzí. (Včera se v publiku pokusil olíznout dívku v první řadě. Když před ním ucukla, zazpíval ji svoje známé: “Kdybych byl pes, milovala bys mě!”, začal lézt po čtyřech a pak se nechal zpátky na pódium odnést ochrankou, protože “přece se tady s váma nezasviním”.)

Dnes tu zaštěká Paul Simon se svým Gracelandem. Pršet ještě nepřestalo, ale když to včera neodradilo těch pětašedesát tisíc, neodradí to ani dnešních očekávaných padesát. Jen hlavní hygienik Jejího Veličenstva, který chtěl celou tuhle legraci už v začátku típnout, poněvadž nacucanému Hyde Parku hrozí trvalé škody – ten už si, chudák, do nedělní kávy asi přilévá kapku něčeho ostřejšího.

video: Podívejte se, jak pořadatelé vypnuli Bruce Springsteena s Paulem McCartneyem

• Diskuse
• Celkem 6 příspěvků