Elitu českých rockových a folkových kritiků opustil deset dní před svými pětapadesátinami ten nejpracovitější a nejslušnější, Vladimír Vlasák.

Patřil k absolventům žurnalistického kursu Sekce mladé hudby, kteří v roce 1984 své amatérské nadšení pro moderní populární hudbu zkultivovali pod vedením češtinářky Jany Pilátové a důstojně pak mohli navázat na tradici Dorůžkovy, Titzlovy a Klosovy Melodie. Než se stal v roce 1988 jejím redaktorem, psal Vlasák do Gramorevue a Zemědělských novin. Po sametovém převratu prošel zakládající sestavou Rocku & Popu, Lidovými novinami a Mladou frontou. Té sloužil od roku 1994 neuvěřitelně poctivě dvanáct let a jako externista vlastně až do chvil, kdy ještě mohl psát.

Být jeho nadřízeným, nehonil bych ho po tiskovkách a všech čertech a místo toho bych po něm chtěl co nejosobnější komentáře. Málokdo jiný byl pro ně tak vybaven: měl osobité nepředpojaté názory, široký rozhled (dvě vysoké školy, dopravní a scénáristiku na FAMU), vkus, až oslnivě bohatou a významově přesnou slovní zásobu, selský (severočeský) rozum, a navíc i humor.

Zbývá vám ještě 70 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se