Každý rok se tísice Jihoafričanů sjíždějí do divočiny v povodí řeky Limpopo na festival, který je stejně starý jako jejich demokratický režim. Ve víru kouře a prachu budují městečka, jako by se chystali pro platinové kovy pohřbené hluboko pod zemí.
Hlučící dav ale pro kov nepřijel – je tu kvůli Oppikoppi, což v afrikánštině znamená kopec a jde o jihoafrickou verzi kalifornského hudebního festivalu Coachella či britského Glastonbury. Přehlídka se zaměřuje na afrikánský rock a lidovou hudbu.
V posledních dvou desetiletích po pádu apartheidu se v Jihoafrické republice leccos změnilo a také tento festival nyní vítá návštěvníky všech barev pleti. Přestože nejvíc je tu stále Afrikánců, v davu i na pódiích lze zaslechnout snad všech jedenáct jazyků, jimiž se v zemi mluví.
To bylo v někdejším nepoddajně konzervativním a segregovaném státě, jejž roku 1994 transformoval Nelson Mandela, nepředstavitelné.
Podobně jako Glastonbury také festival Oppikoppi posouvá hranice vkusu a toho, co je ve společnosti přijatelné. Jedním z hlavních účinkujících je letos anglicky zpívající kapela zvaná Satanic Dagga Orgy – přičemž dagga je jihoafrické označení pro marihuanu.
Festival bez segregace. V Jihoafrické republice se hudba hraje v okolí platinových dolů
„Dnes máme mnohem pestřejší spektrum návštěvníků,“ říká organizátor festivalu Carel Hoffmann, jenž kdysi pracoval v nedalekém platinovém dolu. „Leccos z toho, co děláme, by předchozí režim nedovolil.“
Změnila se také hudba – k typicky afrikánské muzice založené na kytarách a vokálech na festivalu přibyl hip hop a zejména jeho místní verze zvaná kwaito, která pochází z takzvaných townshipů.
Na rozdíl od Glastonbury nehrozí, že by festival Oppikoppi vyplavily deště. Odehrává se v srpnu, kdy je v Jihoafrické republice největší sucho – převažující barvou v okolí je tak okrová hnědá.
Ve svém prvním ročníku, tedy v roce 1994, na Oppikoppi přijelo tři sta lidí. Dnes díky stanovému městečku připomíná do všech stran se rozbíhající vesnici, jež obklopuje jednotlivá pódia.
Tento rok na festival dorazilo dvacet tisíc lidí. A protože široko daleko není nic než platinové doly, pořadatelé nevidí, proč by návštěvnost nemohla dál stoupat.
Nejvíce diváků kempuje v zaplněné prašné krajině, které se zde říká Mordor – to aby se odlišila od relativně luxusních „stanových hotelů“ v jiné části areálu. Například od Posledního útočiště, které se hrdě představuje jako „hotel s 0,5 hvězdičky“. Mezi jeho „luxusní“ služby patří nabíječky na telefony a mobilní toalety.
Festival bez segregace. V Jihoafrické republice se hudba hraje v okolí platinových dolů
