Hudba Mariána Vargy je rozpoznatelná už po pár tónech a mnoho z toho, na co sáhl, v Čechách i na Slovensku vstoupilo do hudebních dějin. Své experimenty, fúze rocku s klasickou hudbou i strhující improvizace Varga zaznamenal na více než dvaceti deskách, k tomu skládal hudbu pro televizní a divadelní inscenace i pro film.

Slovenský rockový klávesista a skladatel žil divoce a nespoutaně, ale na rozdíl od jiných nevyhořel. Tuto neděli bude Vargovi 70 let.

Legendou jej začali nazývat již po albu Konvergencie z roku 1971. Bylo mu čtyřiadvacet a muzice, kterou skládal a hrál, s úšklebkem říkal "vážná hudba pro bigbíťáky".

Už na konci 60. let Varga se skupinou Prúdy vytvořil jedno z klíčových slovenských alb, Zvoňte zvonky.

A v 70. letech vedl instrumentálně nejvyspělejší rockový soubor v Československu - Collegium Musicum. Po jeho zániku se coby jeden z prvních začal věnovat absolutní improvizaci, tedy komponování hudby v reálném čase.

Rovněž Vargův jevištní projev byl odjakživa zážitkem: doutníky a cigarety, lahev vína na pianu či soustředěný výraz jeho nahrbené postavy v okamžicích, kdy dlouhé prsty hrají třeba variace na skladby klasických hudebních velikánů.

Některé jeho písně jsou plné smutku, což může pramenit z toho, že součástí Vargova životního příběhu byly i zdravotní problémy a protialkoholní léčba.

Narodil se 29. ledna 1947 ve Skalici a k hudbě ho prý přivedl strýc, který rodině daroval klavír. Nástroj mladého Vargu zaujal, ale jinak byl normální rošťák a v sedmé třídě už "fakt docela slušnej kuřák".

Jako mladík se učil u slavného slovenského skladatele Jána Cikkera. Později začal studoval konzervatoř, ale školu nedokončil.

Se zpěvákem Pavolem Hammelem a skupinou Prúdy se sešli v roce 1967. O dva roky později vydali album Zvoňte zvonky, kde se objevují rozličné hudební styly a motivy – sám Varga neuznává dělení hudby na klasickou a populární.

Ještě v roce 1969 si Varga založil první artrockovou skupinu v Československu Collegium Musicum, hrající vlastní instrumentální skladby v kombinaci s úpravami děl J. S. Bacha, Josepha Haydna, Rimského-Korsakova a dalších klasiků.

Skupina působila do roku 1979, později ji Varga několikrát příležitostně obnovil, zejména v roce 1981 kvůli nahrávání alba Divergencie. Rovněž k Hammelovi se několikrát vracel a společně roku 1977 složili první slovenský muzikál Cyrano z predmestia.

První sólové album Stále tie dni, byť ještě s hudebníky, vydal Varga v roce 1984. Po roce 1990 nahrál LP s Vladimírem Mertou a napsal hudbu k desce Krylovy poezie.

Společnou nahrávku s Moyzesovým kvartetem, jehož hudebníci s Vargou již kdysi spolupracovali, pořídil v roce 2006, po létech v ústraní, kdy deprese přebíjel alkoholem. Na desce zní též jeho staré rockové písně.

Varga o sobě tvrdí, že odmalička myslel rukama: "Každý zvuk, který slyším, je pro mě pocitem ruky na klaviatuře. Hudba se mi nezobrazuje v notách. Místo noty se mi objeví ruka."

A mnohé jeho hudební nápady se prý vlastně zrodily omylem: "Moje skladby vznikaly ve zvláštní chaotičnosti. Něco jsem si hrál, najednou mi ruka sklouzla, kam neměla, a já to začal rozvíjet."

Ve volném čase rád spí a taky hodně čte. S druhou manželkou Janou se před časem odstěhoval z Bratislavy na venkov. A o sobě vypráví v rozhovorech s Petrem Uličným, které vyšly v roce 2004 pod názvem O cestách, které nevedou do Říma.