Za českého hudebníka Ondřeje Pivce se v Americe modlil celý černošský kostel. Varhaník, který sedmým rokem žije v New Yorku a doprovází bohuslužby v baptistickém kostele, měl v neděli velký den: mohl proměnit nominaci na Grammy v jazzové kategorii, kterou získal coby člen kapely amerického zpěváka Gregoryho Portera. „V kostele jsem nic nehlásil, ale pastor to věděl. Všichni vstali na modlili se, abychom tu Grammy dostali,“ popisuje telefonicky z New Yorku Pivec, ještě plný euforie.
Také aby nebyl. Když se v noci na pondělí středoevropského času Grammy vyhlašovaly, Porter nominaci skutečně proměnil. A když si cenu vyzvedával, nezapomněl poděkovat varhaníkovi, jehož jméno v tu chvíli vyslovil zhruba jako Andrej Priveč. „To je pořád bližší, než jak mi tady říká spousta lidí,“ směje se Pivec.
Ten se ceremoniálu v Los Angeles sám nezúčastnil, měl práci v New Yorku. Zhruba hodinu po vyhlášení cen už seděl v nahrávacím studiu. Zvukaři o jeho úspěchu věděli, prý už měli připravené šampaňské. „Je to krásný pocit, všichni mi to strašně přejí,“ dodává Pivec, jemuž úspěch za oceánem přejí také Češi – Grammy naposledy před čtyřmi lety obdržela písničkářka Markéta Irglová za muzikálovou adaptaci filmu Once.
Pivcův úspěch je mimo jiné velkým úspěchem českého jazzu. Dvaatřicetiletý brněnský rodák během posledního roku prorazil a začal účinkovat ve špičkových jazzových sestavách. Ve srovnatelné míře se to naposledy podařilo klávesistovi Janu Hammerovi či basistům Miroslavu Vitoušovi a Georgi Mrazovi, všechno emigrantům po roce 1968.
Se zpěvákem Gregorym Porterem, jenž začal zpívat jako dítě v černošském kostele a dnes svým barytonovým hlasem stmeluje gospelovou, jazzovou a soulovou muziku, Pivec vítěznou desku Take Me To The Alley natočil na podzim 2015. Na Hammondovy varhany zde účinkuje v jedné svižnější skladbě a ve dvou baladách.
Nastálo v Porterově kapele působí od loňského dubna. Se zpěvákem koncertoval pro pět tisíc lidí v londýnské Royal Albert Hall, v hlavním vysílacím čase hráli v pořadu klavíristy Joolse Hollanda na britské BBC. Kromě toho se Pivec mihl v dokumentárním filmu, který o Porterovi vznikl.
Nestihl jediné: natáčení koncertu v Berlíně. V té době měl varhaník angažmá v Česku. „Ale letos v dubnu s Gregorym zase vyrazíme na turné, potrvá do července. A když teď dostal Grammy, je dost možné, že bude chtít udělat další desku,“ doplňuje Pivec.
Ten na sebe po roce 2000 upozornil v pražských jazzklubech, kde hrál v kapelách kytaristy Romana Pokorného a zpěvačky Yvonne Sanchez. Největší úspěch však zaznamenal s vlastní sestavou Organic Quartet, složenou ze spolužáků z jazzové nadstavby pražské Ježkovy konzervatoře. Natočili několik desek a dodnes se příležitostně schází, letos by na značce Animal Music měli vydat nové album.
Organic Quartet skládá vlastní kompozice a volně navazuje na sestavy s Hammondovými varhany, které míchaly jazzový způsob hry s bluesovými a soulovými vlivy – od varhaníka Jimmyho Smithe z 60. let minulého století až po současníky Joeyho DeFrancesca či Larryho Goldingse. Podobně jako tito hráči také Pivec nepotřebuje v kapele baskytaristu, basovou linku na varhanách ovládá levou nohou přes pedály.
Organic Quartet se s českým publikem nadlouho rozloučil roku 2008, když natočil DVD v pražském Divadle Disk. Krátce nato Pivec vyrazil zkusit štěstí do New Yorku. První rok se musel vracet do Česka, kdykoliv mu po třech měsících vypršelo turistické vízum, pak si opatřil potřebné papíry.
Chodil na hodiny k varhaníkovi Samu Yahelovi a začal hrát na bohoslužbách v černošských kostelech, kde zpravidla doprovází pastora, sbor a bubeníka. Jeden čas ze čtvrti Harlem, kde bydlel, jezdíval až na opačný konec New Yorku na Coney Island.
Dnes to má blíž, pravidelně účinkuje v kostele v Brooklynu. A dávno si tu udělal pověst jako jediný varhaník bílé pleti. „Chci u toho zůstat. Akorát na letošek jsem si dal předsevzetí, že už bych si chtěl plnit kalendář jen hudbou, která mě baví,“ poznamenává Pivec.
Kromě zpěváka Gregoryho Portera nyní doprovází také špičkového hráče na foukací harmoniku Grégoira Mareta. Nedávno s ním natočil desku, v březnu odehrají dva koncerty v indonské Jakartě.
A pak má Pivec vlastní projekt: hraje na varhany v R&B skupině Kennedy Administration, kterou také nově produkuje. Kapela pojmenovaná po detroitské zpěvačce třetím rokem vystupuje každou středu v newyorském baru Groove.
Vstupné je zdarma, minimální útrata na baru činí dva drinky. „V listopadu jsme vydali EP, teď chystáme plnohodnotnou desku. Nedávno jsme natáčeli se smyčcovým kvartetem, abychom jednu skladbu ještě víc osladili,“ říká Pivec.
Úspěch by mu teď mohlo překazit jediné – nový americký prezident Donald Trump. Když se ujal moci a dekretem zakázal vstupu do USA obyvatelům ze sedmi zemí, Pivec i jeho manželka pocházející ze západoafrické Libérie se začali strachovat, zda v Americe budou moci zůstat.
„Tady v New Yorku je dost špatné klima. Lidé mají vyloženě strach, co s nimi bude,“ popisuje Pivec. Momentálně mu snad nic nehrozí: na seznamu zemí, které Trump spojuje s terorismem, Česko není. A není na něm ani západoafrická Libérie tvořená převážně křesťany, nikoliv muslimy, k čemuž Trumpův dekret zjevně přihlíží. „Manželka má americké občanství, donedávna provozovala bistro, teď vede obchod s vínem a učí výpočetní techniku na střední škole. Bezprostředně ohrožená není,“ konstatuje Pivec, kterého v USA k dlouhodobému pobytu opravňuje takzvaná zelená karta.
Přesto dodává, že od Trumpova nástupu už jedno rozhodnutí učinil. „Letos v říjnu definitivně požádám o americké občanství. Tedy jestli mě Trump do té doby nevyhodí,“ dodává.
