Hromy a blesky předcházely vystoupení britské funkové skupiny Jamiroquai, jedné z hlavních hvězd festivalu Colours of Ostrava. Počasí festivalu po čtyři dny přálo; až v posledních hodinách přišla bouřka s vydatným deštěm.

Průtrž mračen mezi osmou a půl desátou večer sice pokazila několik koncertů, Jamiroquai však potom začínali jen s desetiminutovým zpožděním. To už pršelo jen málo a během vystoupení roztančené publikum odhazovalo pláštěnky úplně.

Po krátkém úvodu Jamiroquai rozjeli koncert písní Shake It On z letošního alba Automaton. Pak se občas vraceli třeba i o víc než dvacet let zpět, k hitům The Kids nebo Space Cowboy, ale i tak koncert probíhal v aktuálním duchu.

Staromilci, kteří se nedočkali některých výrazných písní z devadesátých let, což bylo nejpřínosnější a nejdynamičtější období skupiny, mohli být trochu zklamáni.

Na Colours of Ostrava však převažovalo mladé publikum, které rozhodně chtělo spíš tančit než dumat o vývoji skupiny. Navíc se album Automaton, natočené po sedmileté pauze, ukázalo být velmi důstojným návratem a některé písně − jako Superfresh nebo Cloud 9 − se starším pilířům repertoáru plně vyrovnají.

Zpěvák a skladatel Jay Kay založil Jamiroquai v roce 1992, v době velkého rozmachu elektronického žánru house music.

Tehdy dvaadvacetiletý zpěvák však byl ještě víc pod vlivem sedmdesátkového soulu. Svým projevem občas připomínal Stevieho Wondera do té míry, že by snad měl svému vzoru posílat část tantiém. A ty tehdy rozhodně nebyly malé.

Když Jamiroquai roku 1993 vydali album Emergency on Planet Earth, mělo ve Velké Británii obrovský ohlas, dostalo se na první místo v hitparádě, bylo oceněno platinovou deskou.

Na úspěch ve Spojených státech, kde Jamiroquai nacházeli všechny své hlavní vzory, si kapela sice ještě musela počkat, ale netrvalo to dlouho. Desku Travelling Without Moving z roku 1996 uvádí Guinnessova kniha rekordů jako nejprodávanější funkové album všech dob.

Obsazení skupiny se průběžně měnilo, takže dnes už kromě Jay Kaye z prvotní sestavy nezůstal nikdo. Možná i proto se soubor ke svým začátkům zas tak moc nevrací; třeba své průlomové album Emergency On Planet Earth, z něhož pocházelo hned několik hitů, v Ostravě připomněl pouze titulní skladbou.

Vystoupení probíhalo v závratném tempu: Jay Kay občas mezi písničkami prohodil pár slov, jindy však skladby téměř nepozorovaně přecházely jedna v druhou.

Během 89 minut koncertu publikum slyšelo psychedelickou koláž důrazných funkových rytmů, kvílivých kytarových sól i "kosmického" syntezátorového kouzlení, ohlasů acid rocku i chytlavých soulových melodií. Z dřívější fascinace diskotékovou hudbou sedmdesátých let už mnoho nezůstalo: ve zvuku Jamiroquai zřetelně posílily elektronické rytmy, což koncertu dávalo neúprosný pulz, ale místy to přece jen znělo dost mechanicky.

Proto také starší hity Cosmic Girl, Canned Heat nebo Love Foolosophy vždy působily jako osvěžení. Jsou ještě z dob, kdy v tvorbě Jamiroquai leccos působilo trochu naivně, zvuk skupiny však byl pestřejší a humor těch písní měl nesporný půvab.

Jako přídavek zazněla osmnáct let stará skladba Supersonic, v níž se ozývá australský nástroj didgeridoo: kdysi pevná součást instrumentáře skupiny, teď už jen samplovaný.

Festival koncertem Jamiroquai vrcholil, ale ještě nekončil; třeba na Drive Stage si svůj úspěch před "největším publikem, jaké jsme dosud zažili", nadšeně užívala australská sourozenecká dvojice Pierce Brothers, která svůj folkrockový repertoár předvádí se skutečně nevšední energií. Až do dvou v noci pak na hlavním pódiu hrála francouzská elektronická skupina Justice.