V posledních letech se superlativy provázející vystoupení rakouské mezzosopranistky Elisabeth Kulmanové množí. Její tmavý, sametový témbr, který dle jednoho kritika může být přímo návykový, uchvacuje zejména ve wagnerovském repertoáru a vítězí v anketách o nejlepší mezzosoprán (španělská cena Helga de oro 2014) či „nejdůležitější pěvkyni sezony (Opernwelt, 2013). „Spíše než ovace vstoje by si zasloužila ovace vkleče,“ napsal kritik rakouského deníku Kleine Zeitung v recenzi na její vystoupení. Chybělo přitom málo a o tento hlas by publikum přišlo.

Charismatická Elisabeth Kulmanová je v současnosti k zastižení hlavně na scéně Bavorské státní opery (Fricka v Prstenu) a ve Vídni jako Brangäne (Tristan a Isolda). Vyrůstala ve východní části Rakouska, jako malá přišla do kontaktu s popovou hudbou i maďarským folklórem. Po maturitě se usadila ve Vídni a na univerzitě začala studovat jazykovědu (přiznává svou vášeň zpívat písně v maďarštině, češtině a dalších více či méně „exotických“ jazycích).

KONCERT

Česká filharmonie

Jiří Bělohlávek – dirigent

Elisabeth Kulmanová – alt

Pražský filharmonický sbor

Lukáš Vasilek – sbormistr

Kühnův dětský sbor

Jiří Chvála – sbormistr

22. května, 20 hodin

Obecní dům, Pražské jaro

Jako členka Schönberg-Chor, jíž zde ovlivnil Nikolaus Harnoncourt, absolvovala zajímavá angažmá a turné. Bylo jí už dvaadvacet, když se zapsala ke studiu zpěvu a za pár let s vyznamenáním absolvovala obor písně, oratoria i opery. Ze školy vyšla už s řadou koncertních a pódiových zkušeností – jako sopranistka. Po roce 2003 se odehrál postupný přerod z Paminy, Zuzanky, Dony Elvíry v Carmen, tedy přechod do oboru mezzosopránu až k rolím altovým. „Moje tělo mi dalo signál, že je načase to změnit. Znamenalo to začít od nuly, odřeknout mnoho angažmá včetně Salcburského festivalu a přesvědčit lidi, že budu dobrá i v novém oboru,“ říká.

Ani poté, co uspěla, nebyla její další cesta jednoduchá. Musela se dlouhé měsíce vyrovnávat se ztrátou hlasu poté, co jí při nehodě během zkoušení kolega nechtěně trefil loktem přímo do hlasivek. Měsíce rehabilitace v podobě otravných vokálních cvičení jí hlas vrátily, ještě déle trvala rekonvalescence psychická. Od té doby je Elisabeth Kulmanová ještě přímočařejší až radikálnější. Nedělá kompromisy, umělecké ani životní. Byť by se mohla vézt na vlně úspěchu, hovoří nahlas o nespravedlnostech v hudebním byznysu a pomáhá tak těm, kdo nemají tolik síly nebo odvahy jako ona sama.

Elisabeth Kulmanová vystoupí na koncertu Pražského jara v pátek 22. května. V provedení České filharmonie, pod taktovkou Jiřího Bělohlávka, zazpívá mytická slova Friedricha Nietzscheho v kolosální Třetí symfonii Gustava Mahlera. Spoluúčinkovat budou Pražský filharmonický sbor a Kühnův dětský sbor.