I hráči na smyčce a dechové nástroje budou při provedení skladby Petra Wajsara Vápenná sinfonietta muset hrát na bicí instrumenty. "Chci zčásti simulovat zvuk industriálního komplexu na výrobu vápna," vysvětlil tutu nutnost v úterý skladatel, jehož kompozici věnovanou takzvané vápence uvede festival Pražské jaro 25. května. Ve světové premiéře ji bude interpretovat Orchestr Berg.

Sám autor upozorňuje, že název skladby je zavádějící, namísto sinfonietty má prý žánrově blíž k fantazii. "Skladba vychází z estetiky podniku na výrobu vápna. Chceme uměleckou formou zachytit, jak se vápno vyrábí, a také poukázat na to, co je s existencí vápenky spojené," uvedl Wajsar, který při komponování navštívil českou vápenku Čertovy schody poblíž Koněprus. "Také jsem ale viděl, jak technika ukrajuje okolní kopec a nedotčenou přírodu. To bylo až děsivé," řekl skladatel, který chce i tento zážitek do svého díla promítnout.

Výrazný bude pro Wajsarovu skladbu zvuk bicích nástrojů, které v určitých pasážích vezmou do ruky i hráči na smyčce a dechy a pokusí se dosáhnout "kofroňovského efektu", jak skladatel prohlásil v narážce na tvorbu komponisty a současného šéfa Opery Národního divadla Petra Kofroně. "Zaměstnám hudebníky tím, že budou hrát na tamburíny či dokonce vlastní nástroje naší výroby, kamínky schované v plechovce, které ale mají velký akustický výkon," uvedl Wajsar.

Přestože koncertem chce simulovat, jak provoz vápenky zní bez ochranných sluchátek, v Divadle Archa, kde bude zhruba desetiminutová skladba uvedena, "rozhodně nikdo neohluchne", jak dodal. Kompozice bude uvedena i s výraznou obrazovou složkou.

Ze současné hudby Pražské jaro chystá na 19. května také celovečerní operní debut čtyřicetileté slovenské skladatelky Ľubici Čekovské. Ta roku 2009 na objednávku Slovenského národního divadla složila operu dle Obrazu Doriana Graye od Oscara Wildea. Autorkou anglického libreta je Kanaďanka Kate Pullingerová. "Libreto jsme postavily na dualismu krásy a ošklivosti, světla a tmy a dalších kontrastů. Ty vymezují základní prostor, v němž se opera odehrává," řekla v úterý Čekovská.

V Bratislavě a v Paříži prý nahrála osm pěveckých hlasů, z nichž posléze vznikla montáž mapující proměny hlavního protagonisty v průběhu opery. Opera měla premiéru v listopadu 2013 na rakousko-slovenském festivalu současné hudby World New Music Days. A například deník New York Times tehdy z Bratislavy referoval, že Čekovská má srozumitelný styl "s jemnými disonancemi a lyricky profilovanými hlasovými liniemi, které zvýrazňují nepokojnou povahu románového díla".

Podle skladatelky ale stále není jasné, zda se opera v anglicky hovořícím světě ujme. Na Slovensku se nicméně dále hraje, znovu bude uvedena 10. dubna. "Lidé stále chodí, těší mě, že Doriana Graye neodvrhli," konstatovala Čekovská.

Třetí divadelní premiérou letošního ročníku Pražského jara bude opera Filoktétés skladatele Jana Klusáka, která vznikla na objednávku Národního divadla. Vypráví o účastníkovi řecké výpravě proti Tróji. "Je to tragédie, ale nikdo v ní neumře a nikdo nikoho nezabije," konstatoval v úterý Klusák, podle nějž je opera válečným tématem aktuální. "Odehrává se v podobné situaci, v jaké jsme nyní my," řekl skladatel zřejmě v narážce na ukrajinský konflikt.

Pražské jaro 2016

Pražské jaro začne 12. května Mou vlastí v podání NDR Sinfonieorchester Hamburg s dirigentem Thomasem Hengelbrockem. Už nyní ředitel festivalu Roman Bělor prozradil, že příští rok se Má vlast vrátí České filharmonii, jíž povede Estonec Paavo Järvi. Jeho otec Neeme Järvi s filharmoniky odehrál zahajovací koncert festivalu v roce 1994. "Příští rok se na festival také vrátí klavírista Murray Perahia s orchestrem Academy of St Martin in the Fields," prozradil Bělor.

Z díla Klusák konkrétně ocitoval scénu, v níž se Odysseus snaží ukrást Filoktétovi luk. "A říká mu: Ve prospěch naší věci lze udělat cokoliv, čest nechme zabalenou v kufru a vybalíme ji, teprve až vyhrajeme. Je to sice koloraturní árie, ale měli by ji vysílat v televizi vždy před Otázkami Václava Moravce," zažertoval Klusák.

Ten se prý složit operu odhodlal již před třiatřiceti lety, kvůli jiné práci ale Filoktéta neustále odkládal. "Chtěl jsem si ho dát ke svým padesátým narozeninám a nakonec jsem jej složil až na své osmdesátiny," říká skladatel, jemuž bude v době květnové premiéry v Národním divadle již jedenaosmdesát let.

Toho, že operu nenapsal dřív, ale Klusák nelituje. "Tenkrát bych ji nedovedl napsat správně. Až po těch třiceti letech umím a vím, jaká má opera být. Rád bych ještě složil jednu dvě další, ale je to časově dost náročné," dodal.