Už to budou dva roky, co hlavní hostující dirigent České filharmonie Manfred Honeck přišel s mimořádnou nabídkou: německá houslistka Anne-Sophie Mutterová navrhla, že s orchestrem pro vydavatelství Deutsche Grammophon natočí Dvořákův Houslový koncert a moll. Za jiných okolností by nebylo nad čím váhat. „Jenže my jsme tou dobou zrovna podepsali smlouvu s vydavatelstvím Decca Classics o spolupráci s Frankem Peterem Zimmermannem,“ vypráví generální ředitel orchestru David Mareček. „Bylo těžké Mutterovou odmítnout, ale z našeho pohledu tehdy nemělo smysl, abychom jedné nahrávce Dvořákova koncertu konkurovali druhou.“

Mutterová s Honeckem nakonec koncert natočili s Berlínskými filharmoniky a vedení České filharmonie mohlo jen doufat, že si to houslistka celé nevzala osobně. Jak se ukázalo, nevzala. V dubnu 2016 totiž Houslový koncert a moll zahraje s Českou filharmonií tři večery po sobě v Rudolfinu – a dirigovat bude samozřejmě Honeck.

„Moc se na to těším,“ vzkazuje Mutterová. „Dvořák má zcela osobitý hudební jazyk. Muzikantům, kteří mu nepřivykají odmalička, se do něj obtížně dostává. Moci zahrát jeho houslový koncert v zemi, kde vznikl, a s hudebníky, kteří jej mají v krvi, považuji za výjimečnou příležitost.“

Přestože v poslední době Mutterová skladbu často nehrála, zná ji důvěrně. „Měla jsem ji na repertoáru už v mládí. Vždy mě přitahovala tím, jak je hudebně pestrá a zároveň plná emocí. To, že jsem Dvořákův houslový koncert v poslední době neuváděla, je spíš náhoda. O to víc mě potěšilo, že jsem s ním skrze nahrávku s Berlínskými filharmoniky mohla seznámit další posluchače,“ říká houslistka.

Ta je dobře obeznámená i s historií skladby. Roku 1879 ji u Dvořáka objednal Joseph Joachim, jeden z předních houslistů tehdejší doby a zároveň ředitel Vysoké hudební školy v Berlíně. Když mu Dvořák ukázal první verzi koncertu, Joachim jej požádal o několik změn v partituře. A když Dvořák koncert dokončil, Joachim čekal celé dva roky, než se na skladatele obrátil s žádostí o další úpravy.

Koncert konečně zahrál v Berlíně roku 1894, celých jedenáct let poté, co jej v pražské premiéře uvedl tehdy mladý František Ondříček. Ten se skladbou několikrát vystoupil i po Evropě, kde získával jeden kladný ohlas za druhým.

„Kdysi jsem se zabývala Joachimovým životem. Mám pocit, že měl tehdy osobně těžké období, což mohlo ovlivnit to, jak skladbu bral,“ míní Mutterová. „Možná se mu ale také nelíbila míra orchestrální sazby, se kterou Dvořák komponoval.“

To je podle Mutterové pro sólisty náročné dodnes – na Dvořákově houslovém koncertu je prý nejtěžší zůstat nad zvukem orchestru. „Po většinu skladby se housle pohybují ve středním a spodním rejstříku. O to hůře jsou slyšet,“ popisuje Mutterová. „V Joachimově době navíc houslisté neměli k dispozici tak kvalitní struny jako dnes a pro sólistu muselo být ještě namáhavější, aby byl slyšet. I dnes je pořád nutné, aby Houslový koncert a moll dirigoval někdo, kdo skladbu dobře vyváží,“ míní Mutterová.

Právě na tom pracovala při klavírních zkouškách s Honeckem, kde zjistila, že oba Dvořákův houslový koncert vnímají podobně. Přesto se Mutterová ve srovnání s Honeckem označuje za pouhou žačku. „Trvalo mi, než jsem Dvořákův jazyk vstřebala,“ říká. „A Manfred se mnou musel mít spoustu strpení, aby mi zdůraznil různé nuance. V dvořákovském repertoáru má neuvěřitelné znalosti.“

Mutterová očekává, že další znalosti získá právě z vystoupení s Českou filharmonií v roce 2016. „Nemohu se dočkat, jak se koncertu filharmonici chopí,“ říká. „Vůbec nepochybuji, že právě Česká filharmonie bude Dvořákův koncert hrát tak, že v něm i já objevím leccos nového. Třeba mě to vystoupení přivede na úplně jiný způsob, jak tuto skladbu hrát,“ dodává.