Když se vedení České filharmonie roku 2011 vypravilo do New Yorku dojednat vystoupení v Carnegie Hall, ředitel této slavné koncertní budovy si na filharmoniky našel sotva čtvrthodinu. Od té doby se postavení prvního českého orchestru, jenž se pod šéfdirigentem Jiřím Bělohlávkem rychle vrací mezi světovou špičku, změnilo.

Listopadový koncert České filharmonie v Carnegie Hall, kterým vyvrcholily české oslavy 25 let od sametové revoluce, skončil ovacemi vestoje a dvěma přídavky. A zjevně udělal dojem i na vedení Carnegie Hall. „Když s ním teď začínáme organizovat další koncert, schůzka už trvá hodinu, účastní se jí dramaturg a tak dále. Takto se naše schůzky protahují i jinde. Zjevně nás ve světě začínají brát vážně,“ líčí generální manažer Robert Hanč, jenž má na starosti právě výjezdy orchestru.

Letošní sezona byla v tomto ohledu pro Českou filharmonii extrémní: orchestr během ní absolvoval 47 zahraničních koncertů, což už je podle Hanče na hranici fyzických možností hudebníků. Ani v nadcházející 120. sezoně ale filharmonici nezůstanou doma. Zatímco vloni zamířili na západ, letos je v říjnu a listopadu čeká turné po Japonsku, Jižní Koreji a také vystoupení v Číně. Tam orchestr stráví i 31. prosinec a 1. leden. „Snažíme se výjezdní teritoria střídat. Letos byla na řadě Asie, především jsme chtěli do Japonska. Oslovili jsme však také pořadatele v Číně a dalších asijských zemích,“ vysvětluje Hanč a podotýká, že v Asii nakonec Česká filharmonie odehraje 15 koncertů. „To už je srovnatelné i s americkým zájezdem, kde jsme měli 11 vystoupení.“

Pro orchestr jsou zájezdy důležité, protože ve světě udržují povědomí o současném stavu a kvalitách České filharmonie. Ta ve většině případů i v cizině vystupuje se svým šéfdirigentem Jiřím Bělohlávkem. „V konkurenci světových orchestrů, které nabízejí slavného dirigenta, atraktivní program i prvotřídní sólisty, musíme pořadatelům i my dávat to nejlepší,“ doplňuje generální ředitel orchestru David Mareček.

Zatímco pro většinu světových těles jsou však výjezdy ztrátové, filharmonikům se na nich daří vydělávat. „V tomto ohledu zatím jdeme proti proudu. Trend je ale jasný. V zahraničí stále více čelíme například konkurenci levných čínských orchestrů, které jsou dotované státem a za vystoupení v cizině neinkasují honorář,“ varuje Hanč. Podle něho je tak jen otázkou času, než bude i Česká filharmonie, která je příspěvkovou organizací ministerstva kultury, na zájezdy potřebovat dotaci od státu. „Abychom udrželi prestiž české hudby v zahraničí a abychom se mohli periodicky objevovat v nejlepších sálech, je otázka nanejvýš pěti let, než o takovou dotaci zažádáme,“ doplňuje Mareček.

Ze světových sálů Česká filharmonie vloni koncertovala v newyorské Carnegie Hall a minulý měsíc ve vídeňském Musikvereinu, kam by se orchestr chtěl vracet každé tři roky. Příští rok jej ve Vídni čeká ještě tamní Konzerthaus.

Vrcholem příští zájezdové sezóny pak budou nejprve říjnový koncert v tokijské Suntory Hall a v dubnu 2016 následně vystoupení v londýnské Royal Festival Hall. „To je takzvaná londýnská jednička, sál se srovnatelnou pověstí jako Carnegie Hall,“ míní Hanč. Toto vystoupení bude mimořádné i programem: filharmonici totiž chystají koncertní provedení Janáčkovy opery Její pastorkyňa s finskou sopranistkou Karitou Mattilou v roli Kostelničky.

Náročný program výjimečně uslyší i tuzemští posluchači: napřesrok 15. dubna, tedy tři dny před londýnským koncertem, filharmonie provede Její pastorkyni také v Dvořákově síni Rudolfina. „Orchestr se díky tomu bude cítit komfortněji. A je to výhodné i ekonomicky vzhledem k nákladům, které máme na ubytování, letenky a angažmá sboru,“ konstatuje Mareček. Protože Její pastorkyni ale filharmonici zahrají jen dvakrát, nepočítají s tím, že by ji natočili. „Na to by bylo třeba alespoň tří provedení v jednom sále,“ upozorňuje Mareček.

Jubilejní 120. sezona pro filharmonii ale zdaleka nebude jen zájezdová. V Praze orchestr znovu vystoupí s americkou violoncellistkou Alisou Weilerstein, čekají jej hned tři koncerty s ruským dirigentem Valerijem Gergijevem a také hostování německé houslistky Anne-Sophie Mutterové nebo koncerty s rezidenční umělkyní Magdalenou Koženou. Na novoročním koncertu pak filharmonie mezi své stálé spolupracovníky oficiálně přivítá Jakuba Hrůšu, kterého umělecká rada orchestru v tajném hlasování zvolila jako nového stálého hostujícího dirigenta.

„Tímto postem dáváme najevo, že Jakub Hrůša je pro nás nejperspektivnější ze všech mladých českých dirigentů,“ vysvětluje Mareček. Hrůša ale není jediným mladým dirigentem, s nímž hodlá těleso spolupracovat. Sezonou 2015/2016 filharmonici odstartují sobotní cyklus Objevy, v němž se postupně představí se čtyřmi slibnými mladými dirigenty. „Musíme udržovat vztahy s těmi, v nichž spatřujeme potenciál, ať už jde o Čechy či cizince. Vždyť z této generace jednou vzejde nový šéfdirigent orchestru,“ prorokuje Mareček.

V příští sezoně také začne intenzivní spolupráce s ruským dirigentem Semjonem Byčkovem, který s orchestrem natočí komplet Čajkovského symfonií pro přední světové vydavatelství Decca Classics. „Poté, co jsme pro Deccu nahráli komplet Dvořákových symfonií, nyní navazujeme dlouhodobou spolupráci,“ komentuje to Hanč a upřesňuje, že filharmonie s Deccou připravuje dva projekty.

Tím prvním bude soubor deseti titulů české hudby pod taktovkou šéfdirigenta Jiřího Bělohlávka – konkrétně půjde o Mou vlast Bedřicha Smetany, Dvořákovy Slovanské tance, Stabat Mater či vokálně-instrumentální skladbu Te Deum a dále o Sukovu symfonii Asrael, suitu Pohádka a symfonickou báseň Praga. Orchestr ale také natočí Janáčkovu Glagolskou mši a symfonickou baladu Šumařovo dítě. „Tím si u významného světového vydavatelství, jakým Decca bezesporu je, posilujeme profil interpretů české hudby s českým dirigentem,“ říká Hanč.

Aby se však Česká filharmonie nezaškatulkovala jako orchestr, který hraje výhradně českou hudbu, vykročí ještě k Čajkovskému. Nahrávání jeho kompletních symfonií a koncertů s Byčkovem začne v srpnu Čajkovského Šestou. „Chceme rozšířit kmenový repertoár a dát světu najevo, že se v nahrávání ani při koncertech nebudeme omezovat pouze na českou hudbu,“ vysvětluje Mareček.

Vztah s dirigentem Byčkovem bude orchestr udržovat po dobu několika let, každou sezonu by s ním měl absolvovat tři až čtyři vystoupení. „V sezoně 2015/2016 nás čeká jeden abonentní týden, od další sezony už to budou vždy dva týdny a k tomu jedno období buď na nahrávání, nebo na koncert v zahraničí,“ upřesňuje Mareček.

Další nahrávky se chystají mimo spolupráci s Deccou. Pod taktovkou Jiřího Bělohlávka začne orchestr brzy pracovat na záznamu kompletních symfonických cyklů Bohuslava Martinů a také Gustava Mahlera, jehož hudbu filharmonie natočila naposledy na přelomu 70. a 80. let s dirigentem Václavem Neumannem. „V tomto případě se odmítáme podvolit diktátu hudebního trhu, který říká, že je Mahlerem momentálně nasycen a další nahrávky nepotřebuje. My ale v Jiřím Bělohlávkovi máme prvotřídního dirigenta, který se Mahlerovi věnuje dlouhodobě, a toho chceme využít,“ vysvětluje Mareček. Nahrávky Mahlera a Martinů, které budou dokončeny do roku 2020, pro filharmonii natočí Česká televize.

Momentálně se uvažuje o tom, že záznamy se budou vysílat v televizi a nejspíš také vyjdou na nosičích DVD a Blu-Ray. Vyloučeno ale není ani to, že by se symfonie objevily na klasických nosičích CD. „Orchestr musí využívat všech médií, aby na sebe upozornil. Například Berlínská filharmonie dnes na internetu streamuje svá vystoupení přes takzvanou Digitální koncertní síň, ale kromě toho dál vydává DVD, natáčí pro rozhlas i televizi a organizuje přenosy do kin. I pro nás je důležité, abychom byli zastoupeni v každém segmentu,“ dodává Hanč.