V tradici světoznámého houslařského rodu Špidlenů, který má mnohaletou tradici, pokračuje Jan Baptista Špidlen. Výrobce prvotřídních smyčcových nástrojů pro přední houslisty včetně známých modrých houslí pro Pavla Šporcla získal řadu cen na mezinárodních houslařských soutěžích. K řemeslu již vychovává i své dvě děti.
"Bylo možné, abych v rodinné tradici nepokračoval, ale nic lepšího jsem v té době nenašel. Za komunismu nebylo možností tolik jako dnes a mě bavilo pracovat rukama, kreslit a dělat hudbu, tedy všechny věci, které mají k profesi houslaře nějaký vztah. Rodiče mě vedli k houslařině, já se nebránil, tak to nějak logicky vyplynulo," řekl čtvrtý člen pokolení Špidlenů.
Vzhledem k tomu, že dřevo na výrobu houslí musí po desetiletí přirozeně vysychat, osmačtyřicetiletý Špidlen nyní pracuje se zásobami, které nakoupil ještě jeho dědeček s otcem.
Zároveň pořizuje materiál pro své potomky. K řemeslu již vychovává devatenáctiletého syna Františka, studenta střední grafické školy v Praze, zájem o houslařství projevuje i jeho sedmnáctiletá dcera Josefína, studentka operního zpěvu.
Špidlen před časem rozšířil podnik o prodej pouzder, strun a příslušenství nástrojů, který má na starosti jeho žena Marta. "Vše se naučila od začátku. Ve futrálech se našla rychle, to je podobné kabelkám. Ona je dobrá v kontaktu se zákazníky i dodavateli, daleko lepší než já. Jednou bude živit ona mne," prohlásil s úsměvem.
Stavbou houslí se v Česku podle Špidlena uživí omezený počet houslařů, ostatní se zabývají především opravou nástrojů. On sám má nyní domluvené zakázky asi na tři roky dopředu.
"Na jednu stranu je to příjemné, na druhou zavazující," podotkl houslař, který musí například tento rok stihnout vyrobit čtyři nástroje pro zákazníky v Jižní Koreji. Jejich cenu neprozrazuje.
Křehce vypadající muž se vedle jemné práce se dřevem věnuje i sportu. V 80. letech byl členem národního reprezentačního windsurfingového družstva, později patřil k tuzemské špičce i na snowboardu. Sportem relaxuje dodnes, přestože případný úraz by mohl být rodinnou pohromou.
"Zatím jsem si nic nezlámal. Čím víc se člověk bojí, tím spíše se mu něco stane. Vzpomínám, že Josef Suk si u nás na chatě před lety pinkal s míčem a vyvrátil si prst. Naštěstí to nebylo nic vážného, ale vystrašilo ho to," uvedl.
V říjnu 2003 Špidlen jako houslař dosáhl svého největšího úspěchu, když se dvěma nástroji získal 1. a 2. místo v soutěži Triennale v italské Cremoně. Kromě toho ještě obdržel další ceny za nejvyšší bodové ohodnocení soutěže za zvuk i za práci a navíc zvláštní cenu polského houslařského svazu za nejlépe znějící housle.
"Považuji to za vrchol mého soutěžení. Větším úspěchem by pro mě bylo snad jen získat jako zákazníka nějaké světové houslistické eso," konstatoval Špidlen. Dodal, že soutěží se zúčastňuje už pouze jako porotce a spoluorganizuje houslařskou soutěž v Praze v roce 2017.
Mediálně nejznámějším Špidlenovým dílem jsou modré housle pro Pavla Šporcla, který je od roku 2006 vlastníkem tohoto výjimečného nástroje.
"Tu barvu si vymyslel on. Nápad vznikl na houslovém semináři v Itálii, který byl věnovaný inovacím a kde se mimo jiné řešilo, zda housle musí být jen červené nebo hnědé. Složení laku je klasické, jen odstín je jiný," vysvětlil autor nástroje.
Jan Baptista Špidlen se narodil v Praze jako jediný syn Přemysla O. Špidlena. Od raného dětství přicházel v otcově dílně do styku se smyčcovými nástroji, hudbou a dřevem a již tehdy se u něho projevoval výtvarný talent.
Na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze vystudoval obor řezbářství, ale základům houslařství se naučil až v německém Mittenwaldu, kde jeden rok navštěvoval Mezinárodní houslařskou školu.
