V Praze zazpívá slavná mezzosopranistka Garanča. Mé desky jsou odrazem mého života, říká

Árie silných ženských postav, jež prožívají citové strasti, ve středu v pražském Obecním domě zazpívá hvězdná lotyšská mezzosopranistka Elína Garanča. Přijíždí v okamžiku, kdy na své umělecké dráze vykročila novým směrem a kdy zažívá trochu hektické období – do české metropole si odskočí z Bavorské státní opery v Mnichově, kde nově účinkuje v Donizettiho opeře Favoritka.

Češi už Garanču znají – v tuzemsku prvně zpívala na podzim 2007, od té doby se vrátila třikrát a slyšet byla též v přenosu Rossiniho Popelky z newyorské Metropolitní opery do kin.

Její letošní vystoupení lze vnímat třeba jako tečku za výrazně lotyšským hudebním rokem. Na festivalech Pražské jaro a Dvořákova Praha letos vystoupili její krajané – houslista Gidon Kremer a sestry Skrideovy hrající na housle a klavír. Kromě toho mohlo publikum slyšet tvorbu lotyšského skladatele Peterise Vaskse.

"V Lotyšsku máme silnou sborovou tradici. Každé dítě zpívá, a kdo ne, věnuje se nějakému jinému druhu umění," říká Garanča v rozhovoru pro HN.

Od roku 2003, kdy na Salcburském festivalu účinkovala v inscenaci Mozartova Tita, tato pěvkyně vystoupila prakticky ve všech slavných operních domech světa.

Často zpívá po boku dalších hvězd – francouzského tenora Roberta Alagni či Anny Netrebkové, která podobně jako Garanča přišla na světová pódia z Východu.

Rozpočty tuzemských operních domů zřejmě nikdy nebudou dost velké na to, aby Garanče nabídly roli. Ale sama pěvkyně říká, že možná je lepší, když ji Pražané slyší na recitálech.

"Na recitálu můžete ukázat, jak máte široký záběr. Nesoupeříte o pozornost s dalším pěvci, neskrýváte se za kostým, lidé nesledují, jak je upravená scéna. Během večera vystřídáte šest nebo sedm postav, autorů i stylů, a tak ukážete, čeho je váš hlas schopný," říká Garanča.

Češi ji ve středu opět uslyší s jejím manželem Karlem Markem Chiconem, jenž bude dirigovat orchestr PKF – Prague Philharmonia. "Nikdo můj hlas nezná lépe než Karel," tvrdí pěvkyně, kterou prý orchestr pod Chiconovou taktovkou doprovází přesně tak, jak potřebuje.

"Naučil mě, jak mám jako sólistka vycházet vstříc dirigentovi, a já jsem mu vysvětlila, čím to může orchestr pro změnu usnadnit sólistovi," dodává.

Profesně jsou spolu ti dva spjatí už dlouho – ostatně Chicon diriguje také Donizettiho pozdní operu Favoritka v Bavorské státní opeře, kde Garanča od neděle zpívá titulní roli.

Favoritka už se v některých ohledech vzdaluje belcantovému repertoáru, na nějž se Garanča stejně jako na baroko dlouho zaměřovala. V poslední době si rozšiřuje repertoár o Verdiho, Leoncavalla, Masseneta či Mascagniho.

Pěvkyně je zařadila také na své nové album Revive, které začátkem listopadu pošle na pulty společnost Deutsche Grammophon – už jedenáctým rokem výhradní vydavatel Garančiných nahrávek.

Z tohoto alba pěvkyně v Praze přednese Adrianinu árii z opery Adriana Lecouvreur italského skladatele Francesca Cilea a Santuzzu z Mascagniho opery Sedlák kavalír. V obou případech jde o postavy silných žen, které v životě zažívají značné emocionální bouře. "Zajímají mě silné ženské postavy," potvrzuje pěvkyně.

Na programu bude též Gounodova skladba Repentir. Tu už interpretka zpívala před dvěma roky, když vystoupila pod širým nebem na náměstí v Olomouci s tamní Moravskou filharmonií. Zpěvačka tehdy tutéž skladbu zařadila na desku duchovních kompozic Meditation, již natočila s Lotyšským rozhlasovým sborem.

"Mé desky jsou odrazem mého života. Vše, co cítím, se snažím nějak reflektovat tím, jakou hudbu nahrávám," říká pěvkyně.

"V době, kdy jsem natáčela album Meditation, jsem čekala svoji druhou dceru a zároveň jsem zjistila, že je má matka vážně nemocná. Hledala jsem tak skladby, které by mě uklidňovaly," dodává.