Opery Bedřicha Smetany prý publikum poslední dobou zajímají čím dál méně. Ohlas, jaký o půlnoci ze soboty na neděli ve vyprodaném auditoriu na nádvoří litomyšlského zámku mělo představení jeho Tajemství, však takové dojmy nepotvrzuje.

Ostravský operní soubor na národní festival Smetanova Litomyšl přivezl dvě nové inscenace. Živé reakce zde čerstvě týden po domovské premiéře vzbudil nejen lidově zábavný Rossiniho Lazebník sevillský v civilním přebásnění Jaromíra Nohavici a v hravé režii Ondřeje Havelky, ale právě také Tajemství.

Je to zcela jistě Smetanova nejlepší opera, mile komická a starosvětská, ale hlavně opravdová a vroucná. Národní divadlo moravskoslezské si předsevzalo mít v Roce české hudby 2024, v době skladatelova dvoustého jubilea, na repertoáru kompletní smetanovský operní cyklus a na projektu soustavně pracuje. Tajemství mělo premiéru v dubnu a vydařilo se.

Obrovský podíl na tom má dirigent Jakub Klecker. Dal dílu v celkovém přístupu potřebnou lyricko-komickou atmosféru a zpěvnost, ve výsledku vůbec ne rutinní a zběžnou, ale pozornou, podrobnou, vědoucí a empatickou.

Režisér Tomáš Studený a výtvarníci David Janošek a Eva Jiřikovská pak v souladu s tím přidali přirozenost a tradičnost. Opera se nehraje jindy, než se odehrává příběh Elišky Krásnohorské. Pokoušet se v případě tohoto díla o výrazný nový autorský výklad, o aktualizaci, by bylo ani ne snad svatokrádežné, ale především a hlavně pošetilé.

Smetanovo Tajemství není pohádka, i když prvky romantického tajemna, odkazy na mnicha Barnabáše a jeho odkaz, jsou v něm slovně i hudebně obsaženy. Je to realistický příběh o lásce, která nerezaví, i o lásce, která si prosazuje své navzdory nepřízni okolí. Jde o příběh vyprávějící o venkovské pospolitosti, předsudcích, lidských charakterech.

A o jaká jde tajemství? Jsou dvě: jednak to Kalinovo – cesta za tajemným pokladem, která překvapivě vede jinam než ke zlatu, jednak skrývaná láska dětí znepřátelených konšelů Maliny a Kaliny.

Ostravská inscenace tohle vše předkládá tak, jak to bylo autory v předminulém století zamýšleno, pěkně a mile: bez přehánění, odstupu, parodie, ale také bez naivity.

Hlavní postavou opery je bezesporu konšel Kalina, který řeší svou minulosti i přítomnost, setrvalé citové zranění, dávnou křivdu, asi i svou pýchu a selhání. Krásně mužně, opravdově a vřele ho zpíval barytonista Martin Bárta.

Mladá dvojice, Blaženka a Vítek, má v příběhu významnou úlohu a krásně zpěvně napsané party. Jana Sibera a Tomáš Černý se jich ujali krásně stylově. Josef Škarka v roli vysloužilce Bonifáce zahrál pěknou figurku marně toužícího, ale ani trochu trapného nebo až příliš směšného hybatele i komentátora děje.

V dalších rolích účinkují Martin Gurbaľ, Petr Levíček, Jakub Kettner a Anna Nitrová jako panna Róza, kterou nakonec příběh přece jen dojemně svede dohromady s Kalinou.

Smetanovo Tajemství je v ostravské inscenaci milou podívanou s úsměvnými i laskavě lidskými situacemi. V operách z 19. století jsou samozřejmě sborové scény, které lze rozhýbat novým vynalézavým způsobem, nebo zůstat poblíž hranic obvyklých operních postupů. Inscenátoři tyto momenty nijak nehrotili, nesnaží se o nic převratného. A když při dlouhém vrcholení druhého dějství nechali sbor i sólisty už jen stát a zpívat, udělali dobře.

V těchto krásných chvílích se pozornost soustřeďuje už jen na hudbu a na prostou hloubku myšlenek, které se v zauzlení příběhu sdělují. Finále druhého aktu, vroucné a opravdové, krásně zpomalené a naléhavé, učinil dirigent Jakub Klecker – ovládající v té chvíli tempo hudby i magii okamžiku – nezapomenutelným. Nejen v atmosféře letního festivalu pod otevřeným nebem, ale z čistě uměleckých důvodů.

Rozum znovu a znovu zůstává stát nad tím, že takovou nádheru v ústraní jabkenické myslivny zkomponoval hluchý skladatel. I když měl jako pomoc v představě a v paměti tolik vlastní hudby i evropské operní hudby, kterou kdy v minulosti dirigoval.