Peruánský tenorista Juan Diego Flórez se s Mozartovou hudbou seznámil, sotva dosáhl plnoletosti. Tehdy dostal příležitost zazpívat v inscenaci Kouzelné flétny. "U nás v Peru tradice klasické hudby neexistuje. Ale zamiloval jsem si ji a rozhodl jsem se touto cestou vydat," říká.

Během uplynulých šestadvaceti let se stal jedním z nejpopulárnějších operních pěvců na světě a jedním z nejvyhledávanějších na belcantové role.

K Mozartovi se však vrátil teprve nedávno, kdy pro vydavatelství Sony Classical nazpíval deset autorových árií.

Některé z nich ve čtvrtek uslyší Češi v pražském Rudolfinu, kde tenoristu doprovodí jeho dlouholetý klavírista Vincenzo Scalera.

"Dlouho jsem se chystal natočit mozartovské album. Konečně nastal správný čas," líčí pěvec.

Život měl zatím skoro stejně bohatý jako některé z rolí, jež zpíval. Narodil se a vyrostl v peruánském hlavním městě Limě, zpívat začal v hospodě provozované jeho matkou. "Byl to fantastický zážitek. Musel jsem být připraven na vše od andského hudebního a tanečního žánru huayños po Elvise Presleyho," vzpomíná.

Pak ale Flórez vystudoval konzervatoř v Peru a nakonec prestižní Curtisův institut ve Philadelphii, kde už si evropskou tradici osvojil.

Krátce po absolvování prorazil na operním festivalu Rossiniho děl v italském městě Pesaro, kde za nemocného zpěváka převzal roli Corradina v opeře Matilde di Shabran. Složitou úlohu v málo známém díle zvládl bravurně a brzy začal dostávat pozvání do milánské La Scaly, londýnské Covent Garden či Vídeňské státní opery.

V newyorské Met debutoval roku 2002 a pak už se tam pravidelně objevoval v inscenacích Rossiniho, Donizettiho a Belliniho děl.

Památné bylo jeho účinkování v dubnu 2011, kdy své manželce asistoval při porodu − syn se jim narodil půl hodiny předtím, než Flórez vkročil na pódium Met a začal zpívat Rossiniho operu Hrabě Ory. Inscenace se přenášela živě a pěvkyně Renée Flemingová tak zprávu o šťastném porodu zvěstovala do kin po celém světě.

Dalším významným milníkem bylo, když Flórez roku 2007 porušil více než sedmdesátiletou tradici v milánské La Scale a zazpíval přídavek. Ne ledajaký, šlo o Toniovu árii Ah! mes amis z Donizettiho opery Dcera pluku, v níž musí pěvec dosáhnout na devět vysokých céček.

V dalších letech Flórez zpíval přídavky též v newyorské Met nebo v Pařížské národní opeře, kde to nikdo neučinil od roku 1989. Mnoha jiným interpretům by tento záměr u diváků ani managementu neprošel.

Avšak pohledný Flórez, jenž působí velmi upřímně a zpívá i hovoří příjemně vlídným, hřejivým hlasem, si dokázal prosadit své.

Na Pražském jaru poprvé vystoupil roku 2009, naposledy byl v české metropoli před třemi lety. Tehdy do Smetanovy síně Obecního domu přilákal nebývale mnoho žen − a nejedna si jej natáčela na mobilní telefon.

Ve čtvrtek Flórez zazpívá dvě Mozartovy árie, důraz však chce klást na italský repertoár.

"Mozart je jemný, kouzelný, Mozart je světlo, protože hudba září," avizuje pěvec rozšafně. "Chci mu patřičně vzdát hold. Ale zároveň jej chci interpretovat s ohledem na své vlastní zkušenosti," dodává.