Pink Floyd blízkým pohledem a v češtině

reklama

Příznivci skupiny Pink Floyd si na nedostatek knih o svých oblíbencích určitě stěžovat nemohou. Barry Miles ovšem má dost důvodů, proč tu řadu dál rozšiřovat: první článek o Pink Floyd napsal už v roce 1966, se členy skupiny se zná a osobní přístup je z knihy Pink Floyd 1964 - 1974, která nyní vyšla i v českém překladu, jasně cítit.

Miles to občas bere hodně zeširoka, dost prostoru věnuje tématům, které s Pink Floyd souvisí jen volně: klubu UFO, jednomu z center psychedelického Londýna šedesátých let, či undergroundovému časopisu International Times, v němž Miles pracoval jako redaktor.

Tyto odbočky sice poněkud narušují strukturu knihy, jsou ale opravdu zajímavé - zvlášť pro informované čtenáře, kteří nehledají jen mnohokrát publikovaná fakta. Když se však Barry Miles začne podrobně rozepisovat o dětství členů skupiny, je toho snad moc i pro opravdu oddané fanoušky: informace, na jakou návnadu chytal malý Roger Waters ryby, jistě nepatří k těm zcela nezbytným.

Historie jednoho šílenství

Nevyrovnaná struktura vede k tomu, že se k první desce Pink Floyd autor dostává až na straně 96, tedy za polovinou knížky. Hodně pozornosti je věnováno zpěvákovi Sydu Barrettovi, u něhož propukla duševní choroba a z ústřední osobnosti skupiny se rychle změnil v nesvéprávnou trosku.

Miles líčí projevy Barrettova šílenství s důkladností, která je místy až trochu nevkusná. Mezi novináři v tom však není nikterak osamocený: Barrett (který pak strávil většinu života v ústraní a zemřel roku 2006 v šedesáti letech) patří k nejoblíbenějším postavám rockové mytologie.

Bitva o hudbu a o peníze

Kniha končí rokem 1974 a v posledních několika desítkách stran nabývá formu seriózní a vyvážené monografie, nabízející přehledný a informacemi nabitý pohled na tvorbu Pink Floyd pobarrettovského období. Nakonec jsou ale možná přece jen nejzajímavější pasáže o úplných začátcích kapely, kdy se její revoluční psychedelické pojetí občas setkávalo s malým pochopením publika a někdy ústilo až v inzultaci hudebníků. Baskytarista Roger Waters průběh jednoho takového koncertu komentoval se svým obvyklým sarkasmem - "Naštěstí se ukázalo, že se tam jednomu magorovi naše muzika líbí, takže diváci pak už celý večer mlátili jen jeho." Později se Pink Floyd proslavili, nikdo je už na koncertech nebil, žádný z členů skupiny se už nezbláznil, jen se dlouhá léta hádali o peníze.

Barry Miles se při psaní občas nemohl rozhodnout, zda píše hudební monografii, dramatický příběh šíleného génia nebo osobně podávaný obraz dění, jehož se aspoň okrajově účastnil. I když nenapsal nejlepší knihu, která o Pink Floyd existuje, každopádně se z ní dozvíme leccos pozoruhodného.

Barry Miles: Pink Floyd 1964 - 1974. Přeložil Michal Bystrov. Vydal Volvox Globator, 2007. 180 stran. 299 Kč.