McCarthyho román Dítě Boží je temnou meditací o lidské povaze

Americký prozaik Cormac McCarthy (1933) se těšil uznání kritiky prakticky od počátku své kariéry. Skutečně masového úspěchu se nicméně dočkal teprve s vydáním Hraniční trilogie, která - aniž by nějak slevovala z literárních kvalit - byla přece jen čtenářsky přístupnější než předchozí autorovy opusy.

Román Dítě Boží z roku 1974 je toho poměrně výmluvnou ilustrací. Fakt, že Cormac McCarthy české čtenáře konečně upoutal, nicméně nyní vedl nakladatelství Argo k tomu, aby začalo vydávat i tato díla.

Přijel kočovný cirkus

Dítě Boží je výborně napsaná kniha, čte se prakticky jedním dechem, ovšem zároveň je to román temný a mrazivý, text vyžadující od čtenáře maximální pozornost a i jistou otrlost. Pravda, vraždění - často zcela nesmyslné - nevinných a bezbranných, dokonce i dětí, skalpování a mrzačení známe z ostatních McCarthyho knih, v románu Dítě Boží však autor tuhle třaskavou směs koření ještě nekrofilií a pedofilií.

A aby toho nebylo málo, autorský hlas se od protagonisty příběhu, člověka, jenž se postupně stává čím dál větší zrůdou, nikterak nedistancuje, ba dokonce to občas vypadá, jako by k němu choval jisté sympatie.

Oním "dítětem Božím" není nikdo jiný než zmíněný vrah a nekrofil Lester Ballard, člověk, kterému život věru nepřipravil lehký úděl. My se s ním seznamujeme v okamžiku, kdy přichází o rodný kus půdy.

Na farmu, již zdědil po rodičích, je uvalena exekuce. Na usedlost přijíždí v náklaďáku skupinka dražitelů, kteří "připomínali kočovný cirkus, jak si v ranním slunci razili cestu rozbahněnou loukou, hustě zarostlou vysokou trávou".

"Malý, špinavý, zarostlý" Lester Ballard, "stará dobrá saská a keltská krev, dítě Boží třeba zrovna jako vy", je pozoruje se směsicí strachu a nenávisti. Když se snaží dražbu narušit a vyhrožuje přítomným se zbraní v ruce, je zezadu sražen tupou stranou sekyry a upadá do bezvědomí. Když se probere, jeho majetek je prodán a on navíc doživotně postižen, neboť "už nikdy nemohl držet hlavu rovně."

Ani člověk, ani zrůda

Postupně se dozvídáme další detaily z Lesterova života a zjišťujeme, že dražba farmy není počátkem, nýbrž kulminací nešťastného osudu. Z úst neidentifikovatelných postav probleskují informace o tom, že Lester byl vždy divný, že když byl ještě dítě, matka utekla z domova a on našel svého otce oběšeného ve stodole.

Usedlost tak byla jedním z posledních pout, které ho vázaly ke společnosti. Po její ztrátě čím dál silněji splývá s přírodou a jeho zoufalé pokusy o navázání nějakého kontaktu s lidmi končí většinou špatně: pozoruje páry milující se v autech na odlehlých místech, toulá se kolem lidských příbytků a snaží se získat alespoň trochu tepla - a to jak doslova, tak v přeneseném slova smyslu.

Náhodný objev roztočí spirálu událostí, ze které Lester už nemůže vystoupit. V odstaveném voze narazí na dvojici udušených milenců. Mladíka odhodí, dívku odtáhne do své chatrče a tam ji začne zneužívat.

Jako by se Lester v tomto okamžiku zcela vydělil ze společnosti, pohlavní styk s mrtvolou je ovšem jen zdůrazněním jeho strašlivé existence. Už předtím měl k dispozici pouze to, co společnost odhodila jako nepotřebné. A když už žádné mrtvoly nenajde, musí si je obstarat.

Touha po uspokojení se v něm mísí s nenávistí k lidem, po požáru své chatky se stahuje stále hlouběji do divočiny, nakonec přebývá v rozlehlém jeskynním labyrintu a thriller se sociálně kritickým nádechem se postupně mění v metafyzickou meditaci o povaze člověka. V závěru příběhu tak Lester už není člověk ani zrůda, ale mnohem spíš jakési děsivé, mstivé podsvětní božstvo, které člověku ukazuje jeho druhou tvář.

Cormac McCarthy
Dítě boží
(Přeložila Bronislava Grygová)
Argo, Praha 2009. 182 stran. 258 Kč.